A jen tak mimochodem...: Háčkované město Locorotondo

Za náš apulijský domov jsme si vybrali centrální Itrijské údolí. Valle d'Itria je malebné krasové údolí v srdci italského regionu Apulie. Oblast je proslulá svými historickými kamennými domky s kuželovitou střechou zvanými trulli, bílými městy na kopcích, olivovými háji a vinicemi.

Valle d'Itria je ideální pro objevování autentického italského venkova, kombinující kulturu, tradice a nádhernou přírodu. Chloubou oblasti jsou městečka Alberobello, Cisternino, Martina Franca, Ostuni a Locorotondo.

Právě klidné Locorotondo byla naše apulijská adresa. I když je od Alberobella vzdálené jen 8 km, je nesrovnatelně klidnější a pohodovější.

Snídaně s krásným bonusem.

Město leží na návrší a už z dálky jsou vidět jeho oslnivě bílé domy, unikátní střechy cummerse a mohutná kopule i štíhlá zvonice kostela sv. Jiřího.

Z města jsou krásné výhledy do krajiny poseté trulli, na olivové háje, na vinice, kde se vyrábí vína, z nichž je nejznámější bílé Locorotondo DOP.

Historické centrum, kdysi opevněné hradbami a věžemi, si uchovalo několik paláců a kostelů, tiché dvory a klikaté dlážděné uličky. Je to ideální místo pro procházku, aperitivo na náměstí, výhledy na krajinu a návštěvu obchůdků s regionálními specialitami.

Palazzo Morelli

Hodinová věž Torre dell’Orologio.

Už samotný název Locorotondo znamená „kruhové místo“. Historické jádro města se rozrostlo do tvaru kruhu, obkroužené úzkými uličkami, bílými domy a malými kostely. Všechny fasády jsou zářivě bílé.

To, co Locorotondo odlišuje od ostatních apulijských měst, jsou charakteristické střechy cummerse – vysoké, šikmé střechy pokryté šedou břidlicí.

Historické centrum návštěvníkům otvírá městská brána Porta Napoli. Hned za ní leží malé náměstí Piazza Vittorio Emanuele s uvolněnou až ospalou atmosférou. Večer se ale zaplní místními i turisty a stane se živým, rušným místem.

Historická část města je malinká. Je jasně vidět, že staré město se rozvíjelo kolem jednoho centrálního bodu, kolem kterého se postupně tvořily úzké ulice a uličky.

Tím centrálním bodem je hlavní maličké náměstí Piazza Giuseppe Andrea Rodio s kostelem sv. Jiří, který je spolu se sv. Rochem patronem města. Chiesa Madre di San Giorgio je neoklasicistní kostel hrdě se vypínající na nejvyšším bodě města.

Při naší druhé podvečerní návštěvě nám připravil zajímavý zážitek. Po celém městě jsme potkávali místní obyvatele s kyticemi bílých růží. U kostela se vysvětluje, kde k nim přišli. Ale proč to dělají???

Ondra vygooglil, že lidé v Locorotondu rozebírají květinovou výzdobu kostela na konci velkých slavností. Podle místní tradice se totiž květiny, které zdobily kostel, považují za požehnané, a věřící si je na závěr odnášejí domů jako symbol ochrany, štěstí a zbožnosti.

Obyvatelé si květy berou domů jako památku na svátek a pro požehnání svých domovů.

Nikam nespěcháme, dnešní podvečer patří Locorotondu. Pomalu se procházíme uličkami, prohlížíme miniaturní piazzetty, občas si nejsme jisti, jestli ještě jsme na ulici nebo už u někoho na dvorku, prohlížíme zákoutí, patia, průchody, na každém kroku obdivujeme italskou květenu.

Staré město jeho obyvatelé opečovávají a zkrášlují. Nabílené zdi budov po celém městě, balkony, balustrády, schodiště, kamenná zábradlí. Všude, kde to jen jde, zdobí městečko květiny a exotické rostliny.

Procházku nám zpříjemnila pistáciová, jahodová a tajemná sicilská příchuť.

Háčkování, krajky a vyšívání mají v Locorotondu hlubokou tradicí. Místní ženy po generace ovládají umění jemných ručních prací, jako je filetová krajka, frivolitky a tradiční výšivky jsou pevnou součástí kulturního dědictví regionu Apulie.

Spousta inspirace pro holky s háčkem.

Přes den je městečko tak trochu ospalé, ale se zapadajícím sluncem přibývá pěkně oblečených a opálených návštěvníků, zaplňují se stolky restaurací a taveren, rozsvěcují se světýlka. Soumrak a jihoitalská světelná výzdoba proměnily město v třpytivý drahokam.

Uvolněná příjemná atmosféra letního večera v krásném městečku nás přivábila na koktejl a lokální Frizzante.

Ach, jak krásně nám bylo v městečku Locorotondo. Toto místo jsme si z celé Apulie užili asi nejvíc. Žádný stres z práce nebo večerního zpravodajství. Pěkně se obléknout, vyrazit na večerní passeggiatu, kochat se výhledy i detaily, koupit si něco nepotřebného, ale krásného, potkat se a popovídat nad proseccem. To je víc než to kabrio od Ferrariho.

A jak krásně je tu o adventu...

A jen tak mimochodem: Bydlení jsem vybrala v domě u Locoronda pro jeho strategickou polohu v centru Apulie. Paprskovitě jsme odsud vyjížděli za poznáním regionu. Vyhovovala nám i klidná poloha apartmánu na samotě obklopené zelení a s vlastním trulli na dvorku. Zkratkou jsme za 15 minut došli do historického centra a nemuseli řešit parkování.

Paní majitelka měla vkus dost odlišný od toho našeho, ale to bylo asi tak jediné, co by se dalo vytknout. Prostorný, pohodlný, vzorově čistý a výborně klimatizovaný apartmán za cenu nižší než v ČR jsem objednala přes Booking hned v lednu.