Čtvrté adventní pečení

Advent se chýlí ke konci a s ním i mé adventní pečení. Na závěr letošní mezinárodní čtveřice receptů vás vezmu do starobylého Řecka. Upečeme si ikonu řeckých Vánoc - sušenkový dezert melomakaronu. S touto dobrotou se nepospíchá a peče se těsně před vánočními svátky.

Melomakarona

125 ml oleje olivového případně slunečnicového
115 g změklého másla

115 g  krupicového cukru

2 ČL mleté skořice

půl ČL mletého hřebíčku

špetka muškátového oříšku

60 ml brandy, koňaku nebo rumu

60 ml pomerančové šťávy

500 g hladké mouky

půl ČL sody

1 ČL kypřícího prášku do pečiva

půl ČL soli

nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče

Sirup:

200 g krupicového cukru

200 g medu

2 svitky skořice

3-4 kousky pomerančové kůry

250 ml vody

Na ozdobení:

mleté vlašské ořechy

mletá skořice

nasekané nesolené pistácie 

pomerančová čokoláda

Do mísy dám olej, máslo, cukr a všechno koření. Šlehám 5 minut a pak přidám alkohol a pomerančovou šťávu. Nakonec přijde mouka se sodou, solí, kypřícím práškem a pomerančová kůra. Zprvu šlehám a pak už těsto vypracuji stěrkou. Jde to dobře, s těstem se krásně pracuje, je hladké a nelepivé. Z těsta vytvářím kuličky zhruba velikosti vlašského ořechu. Ty položím na plech a trochu rozmáčknu nebo se mohou tvarovat placičky vejčitého tvaru. 

Peču 25 minut na 180ºC do světle zlaté barvy. Zatímco se sušenky pečou, připravím sirup. V rendlíku svařím všechny přísady na sirup asi 5 minut. Upečené ještě teplé sušenky máčím v míse se sirupem. Stačí je několikrát obrátit lžící, aby nasákly trochu sirupu a nerozmáčely se. Vložím na mřížku oschnout. Klasika je ještě vlhkou sušenku posypat mletými ořechy. Modernější verze je namáčet ji do čokolády. Já jsem zkusila obě varianty. Tu čokoládovou jsem máčela v rozpuštěné bílé čokoládě s přírodním pomerančovým aroma Callebaut a sypala sekanými pistáciemi nebo mletou skořicí.

A jen tak mimochodem: Abychom pochopili historii lahodné medové sušenky, musíme se vrátit do starověkého Řecka. Příběh melomakarony začíná bohyní blažené smrti Makarií. Víra v tuto bohyni slibovala posmrtný mír a klid. Původní makarie, jednoduché těstové placky, se podávaly na pohřebních hostinách na památku zemřelých. 

Stejně jako mnoho jiných jídel se i makarie v průběhu let vyvíjely. Během byzantské éry se sušenky namáčely v medu, řecky meli, čímž se z nich stala melomakarona, která spojila smrt a život, smutek a radost v jeden symbolický pokrm.    

Postupem času se z pohřebního pokrmu stal oblíbený vánoční dezert, zejména kvůli symbolice medu a hojnosti, která se hodí k zimnímu slunovratu a vánočním svátkům.

Doufám, že jste si letošní adventní pečení společně se mnou užily a máte, na rozdíl ode mne, plné krabice. 

Přeji vám veselé a sladké...