Advent se chýlí ke konci a s ním i mé adventní pečení. Na závěr letošní mezinárodní čtveřice receptů vás vezmu do starobylého Řecka. Upečeme si ikonu řeckých Vánoc - sušenkový dezert melomakaronu. S touto dobrotou se nepospíchá a peče se těsně před vánočními svátky.
Melomakarona
125 ml oleje olivového případně slunečnicového
115 g změklého másla
115 g změklého másla
115 g krupicového cukru
2 ČL mleté skořice
půl ČL mletého hřebíčku
špetka muškátového oříšku
60 ml brandy, koňaku nebo rumu
60 ml pomerančové šťávy
500 g hladké mouky
půl ČL sody
1 ČL kypřícího prášku do pečiva
půl ČL soli
nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče
Sirup:
200 g krupicového cukru
200 g medu
2 svitky skořice
3-4 kousky pomerančové kůry
250 ml vody
Na ozdobení:
mleté vlašské ořechy
mletá skořice
nasekané nesolené pistácie
pomerančová čokoláda
Do mísy dám olej, máslo, cukr a všechno koření. Šlehám 5 minut a pak přidám alkohol a pomerančovou šťávu. Nakonec přijde mouka se sodou, solí, kypřícím práškem a pomerančová kůra. Zprvu šlehám a pak už těsto vypracuji stěrkou. Jde to dobře, s těstem se krásně pracuje, je hladké a nelepivé. Z těsta vytvářím kuličky zhruba velikosti vlašského ořechu. Ty položím na plech a trochu rozmáčknu nebo se mohou tvarovat placičky vejčitého tvaru.
Peču 25 minut na 180ºC do světle zlaté barvy. Zatímco se sušenky pečou, připravím sirup. V rendlíku svařím všechny přísady na sirup asi 5 minut. Upečené ještě teplé sušenky máčím v míse se sirupem. Stačí je několikrát obrátit lžící, aby nasákly trochu sirupu a nerozmáčely se. Vložím na mřížku oschnout. Klasika je ještě vlhkou sušenku posypat mletými ořechy. Modernější verze je namáčet ji do čokolády. Já jsem zkusila obě varianty. Tu čokoládovou jsem máčela v rozpuštěné bílé čokoládě s přírodním pomerančovým aroma Callebaut a sypala sekanými pistáciemi nebo mletou skořicí.
A jen tak mimochodem: Abychom pochopili historii lahodné medové sušenky, musíme se vrátit do starověkého Řecka. Příběh melomakarony začíná bohyní blažené smrti Makarií. Víra v tuto bohyni slibovala posmrtný mír a klid. Původní makarie, jednoduché těstové placky, se podávaly na pohřebních hostinách na památku zemřelých.
Stejně jako mnoho jiných jídel se i makarie v průběhu let vyvíjely. Během byzantské éry se sušenky namáčely v medu, řecky meli, čímž se z nich stala melomakarona, která spojila smrt a život, smutek a radost v jeden symbolický pokrm.
Postupem času se z pohřebního pokrmu stal oblíbený vánoční dezert, zejména kvůli symbolice medu a hojnosti, která se hodí k zimnímu slunovratu a vánočním svátkům.
Doufám, že jste si letošní adventní pečení společně se mnou užily a máte, na rozdíl ode mne, plné krabice.








Ty jsi úžasná cukrářka a pekařka...já minimalistka)))))
OdpovědětVymazatPřeji krásný vánoční finiš.Eva