Odense - V Andersenových stopách

Jak jsem minule slíbila, dnes se podíváme do metropole ostrova Fyn, pohádkového města Odense. Toto historické i průmyslové město proslulo hlavně tím, že se tady v roce 1805 narodil největší dánský pohádkář Hans Christian Andersen. Bydleli jsme nedaleko a nic moc jsme od návštěvy nečekali. Odense však udělalo vše pro wow efekt a povedlo se.

 

 

Odense postavy dánského pohádkáře bohatě využívá a s Andersenovými stopami se návštěvník třetího největšího dánského města setká na každém rohu. A to doslova...

  

 

 

Stačí následovat stopy na chodníku a nechat se provést městem plným soch z více či méně známých Andersonových pohádek. 

 

 

 

Odense patří k nejstarším vikingským městům, jméno dostalo po severském bohu války Odinovi. Centrum je celkem malé a k procházce po zajímavostech města stačí jeden půl den. Připraveni? Tak vyrážíme...

 

 

 

K otázce parkování v Odense se dostanu na závěr příspěvku a začnu hned jedním z nejnavštěvovanějších míst - domkem H. Ch. Andersena, ve kterém prožil dětství. Malý Hans se narodil do rodiny chudého ševce a svůj neradostný život často promítal do svých pohádek, povídek, básní a divadelních her. 

 

 

 

Na Odense neměl šťastné vzpomínky. V jedenácti letech mu zemřel otec, který jej naučil číst a podporoval jeho zálibu v literatuře. Negramotná matka se znovu vdala, ale propadla alkoholu a brzy se upila k smrti. Z odložené sestry se stala prostitutka. Není divu, že jakmile to bylo možné, Andersen ve svých 14 letech odešel do Kodaně, která mu přinesla slávu. Stal se nejslavnějším Dánem všech dob a národním symbolem, šťastného života se ale nikdy nedočkal.   

 

 

 

Od Andersenova domu je už vidět věž gotické katedrály Sankt Knuds Kirke ze 13. století, dokazující bohatství města ve středověku. V kryptě jsou ve skleněných rakvích ukryty ostatky největšího dánského světce a patrona země, krále Knuta II. a jeho bratra Benedikta. Oba byli zavražděni při modlení jutskými sedláky, kteří odmítli platit daně.

 

  

 

Obejdeme katedrálu a zamíříme do parku Eventyrhaven obklopující řeku Odense. Ranní slunce i opar řeky vdechly parku tajemné kouzlo, na které budu dlouho vzpomínat. Pohádkovou atmosféru dodaly první sochy Andersenových pohádek i trvalkový labyrint.

 

  

  

 

Moc se mně líbila jednoduchá papírová loďka z Cínového vojáčka i Kukaččí polibek. Přes řeku jsme ještě zahlédli sochu Echo čili Ozvěnu a v parku nejde minout první sochu nejznámějšího rodáka, kterých je po městě několik.

 

 

  

 

 

 

Vracíme se ke katedrále a pokračujeme po Andersenových stopách k místní majestátní radnici. V červené historické budově najdou návštěvníci turistickou kancelář. 

 

  

 

Prozatím necháme za sebou rušnou třídu Vestergade, mineme i kostel Sv. Albana se špičatou věží a necháme se stopami vést k Centru Hanse Christiana Andersena. 

 

 

 

Jsme tady brzy dopoledne a místo je skoro prázdné, jeden dva páry sedí u stolků a popíjí kávu, malá výprava vstupuje do muzea. Později odpoledne už tady bývá pěkný šrumec. 

 

  

   

 

Prohlížíme si neobvyklý komplex budov organických tvarů, se zelenými střechami a všudepřítomnými rostlinami. Uvnitř budov je kromě expozice života a díla H. CH. Andersena také kulturní centrum věnované slavnému rodákovi, kde jsou pro děti připraveny aktivity připomínající Andersenovy pohádky. Zvládnou to i ty, které neumí dánsky.

 

  

 

 

Součástí muzea je i Andersenův rodný dům, ke kterému se dá dostat průchodem. A ten doporučuji nevynechat, protože hned naproti je moc pěkný obchod se suvenýry. 

 

 

  

 

 

Kvalitní a vkusné předměty připomínající Dánsko, Odense i Andersena doplňuje stálá nabídka severských vánočních ozdob a dekorací.   

 

  

 

 

 

Až se oko potěší a peněžence se uleví, projdeme pěknými přilehlými ulicemi s barevnými domky.  Procházíme Hans Jensens Stræde, Bangs Boder, Overgade, Nedergade,... 

 

  

  

 

 

 

Na Bangs Boder objevíme školu pro nemajetné, ve které (jak jsme se dozvěděli z pamětní desky) běhal malý Hans Christian v dřevácích.

 

  

 

Stopy nás dovedou až na náměstí Sortebrødre Torv, kde nacházíme další, tentokrát sedící sochu Andersena a Thumbelinu, vykukující z květu.

  

  

Suvenýr pro Magdalenku a její malé studentíky.

 

Thumbelina stojí ve svém květu a hledá vlaštovku, která ji odnese do teplejších zemí. Příběh je o ženě, která touží po malém dítěti, a poté, co dostala zrnko ječmene, pěstuje malé dítě v květináči. Dítě se jmenuje Thumbelina, protože má velikost ženského palce. Holčička si ve svém životě projde těžkostmi, od vdavek s ropuchou až po setkání s nápomocnou vlaštovkou. U nás je pohádka známa jako Malenka. 

 

Co je křivé, to je dánské...

 

  

  

 

 

Od kostela Sv. Panny Marie se vracíme po Overgade k soše Cínového vojáčka.

 

 

Statečný cínový vojáček byl poslední z várky a při vyrábění na něj nezbylo dost cínu. Proto měl pouze jednu nohu. Vojáček se zamiluje do papírové baletky, která také stojí pouze na jedné noze. Čaroděj sice vojáčka varuje, aby nechal baletku na pokoji, ale ten na jeho varování nedbá. Druhý den ráno spadne z okenního parapetu a přistane na ulici. Najdou ho dva chlapci, kteří ho posadí do papírové loďky a pošlou ho po vodě. Loď se však dostane do kanálu, kde ji i s vojáčkem spolkne ryba. Rybu nakonec chytnou, vykuchají a služka vojáčka znovu přinese do pokoje. Tak se znovu ocitne vedle krásné baletky. Chlapec, který vojáčka dostal k narozeninám, jej z ničeho nic hodí do kamen a závan větru do nich přinese i baletku. Příštího dne najde služka v popelu jen kus cínu v podobě srdce. 

Historické uličky nás přivedly zpět k rušné hlavní nákupní třídě Vestergade. Nejen památkami je turista živ a chceme se také podívat, co nabízí dánské obchody, že? Vestergade je dlouhá ulice a prohlížení obchodů vyčerpávající, hlavně pro mužskou část výpravy. Na křižovatce s Kongensgade si nejprve prohlédneme sochu Pastýřky a kominíka a jdeme hledat místo, kde se naobědváme.  

 

 

Pohádka "Pastýřka a kominíček" vypráví o porcelánových figurkách, které se zamilují. Kominíček a pastýřka žijí na krbové římse a touží po svobodě. Starý Číňan, pastýřčin strýc, jim ale plánuje sňatek s jinými figurkami. Dvojice se proto rozhodne utéct komínem do světa. Po dobrodružné cestě venku, kdy se dostanou až na střechu, se Pastýřka zachvěje strachem a touží zpět. Nakonec se vrátí na své místo a dál žijí svůj porcelánový příběh lásky. 

 

Komplex budov Brandts Klædefabrik vznikl v prostorách bývalé textilní továrny a dnes toto pulzující a živé místo tvoří obchody, kavárny, restaurace, kina, koncertní sály a umělecká studia. Nacházíme tady i další pohádkové sousoší.

 

 

Socha ukazuje císaře se svou korunou, krejčího a dvořana při pohledu na císařovy nové šaty. Když se podíváte pozorně na císařovo držení těla, můžete vycítit trochu strach, protože nevidí látku, a proto si myslí, že musí být hloupý, podle dvou podvodníků, kteří vytvořili oblečení.

  

V době naší návštěvy tady probíhal filmový festival a chvilku nám trvalo najít volný stolek. Nakonec jsme se usadili v Cafe Biografeen a pochutnali si snad nejlíp z celé dovolené.

 

  

 

 

Nenechali jsme si ujít ani za průchody schovanou ulici Vintapperstræde. Instagramově půvabná ulička byla 100 let dvorkem, ale tomu je konec. Posezení nabízí malé restaurace, bary či kavárny, k návštěvě zvou kreativní dílny i malé obchůdky, kde se dá najít tolik nepostradatelných zbytečností. 

 

  

  

 

Anebo se jen můžeme projít k žábě a užít si zářivé trvalkové výsadby. 

 

  

Příběh Hanse Christiana Andersena o ropuše je příběhem o tom, že uvidí více světa a o tom, že to jednou možná udělá. Žába ve fontáně je připravena na dobrodružství, pod shovívavým dohledem čápů.

 

 

 

Zatímco se mužská část výpravy odebrala do jedné z nejstarších kaváren Cafe Vivaldi Odense, já jsem prošla ještě dva nebo tři obchody na Vestergade, které mne zaujaly a nakonec jsem se k nim připojila. Odměnila jsem se hořkosladkou odměnou.

 

 

 

K zaparkovanému autu jsme se vydali přes blízký park Munke Mose. Oproti ránu, kdy tady bylo pusto a klidno, to tady odpoledne ožilo. 

 

 

 

Turisté se chystali na plavbu po řece, studenti se rozsadili po trávníku a s profesorem uvolněně debatovali, cyklisté opatrně projížděli parkem, kluci chytali v jezírku ryby, děti s rodiči zkoumali kouzelné dětské hřiště. 

 

Pohádkové dětské hřiště pro malé Thumbeliny.

 

I tady, tak jako i jinde v Dánsku, bylo k vidění nezvykle velké množství seniorů nebo nemocných lidí s chodítky nebo různými elektro vozítky. 

 

Inspirace pro sochu motýlů pochází z pohádky Thumbelina. Ta pluje na vodním liliovém listu taženém motýlem poté, co utekla od ropuchy.

 

Tento park není tak komorní jako ráno navštívený park Eventyrhaven, má zase jiné kouzlo a i tady se najdou upomínky na Andersena. 

 

Inspirace dramatickou básní "Agunte and the Merman" (Mořský koník a Mořský muž).

 

 

Dynamická socha Divoké labutě ukazuje jedenáct bratrů a jejich sestru Elisu, která leží na křídlech labutí, když odlétají.

 

Může se hodit:

Parkování:  

O parkování v parkovacích domech v centru Odense jsem našla jen negativní komentáře. Firma si vymýšlela pochybení, za které udělovala neznalým turistům paušální pokutu téměř 1000 DK (asi 3500 Kč). Už to vypadalo, že návštěvu vzdáme, ale nakonec jsem našla dvě parkoviště, která byla nedaleko centra, bezpečná, s velmi dobrým hodnocením a daleko příznivějším parkovacím poplatkem. 

My jsme parkovali hned vedle parku Munke Mose, druhé je blízko Centra H.C.Andersena. Najdete je na adrese Parkering Odense, Sadolinsgade 2A a Christiansgade 20.   

Funguje to tak, že při příjezdu načtete u parkovacího automatu platební kartu a SPZ vozidla. Dá se zvolit jazyk i platba v hotovosti. Při odjezdu znovu načtete kartu a zaplatíte skutečnou částku za parkování. Poplatek je 7 DK (25 Kč) za hodinu.   

Památky:

H. C. Andersens Barndomshjem - Munkemøllestræde 3

Centrum Hanse Christiana Andersena - H.C.Andersen Haven 1

Rodný dům - H.C.Andersens Hus, Hans Jensens Stræde 45 

Brandts Klædefabrik, Brandts Passage 37, 10-17 hod.

 

Od Odense jsem toho moc nečekala a nakonec jsme si návštěvu města moc užili. Možná to bylo naším posledním dánským dnem, kdy jsme už nikam nespěchali nebo pravou hygge atmosférou města. Když jsme se procházeli prázdnými uličkami s barevnými domky nebo objevovali půvab kouzelných parků, našli jsme klidné, historické a zelené město s velmi příjemnými obyvateli. Palec nahoru za nenásilné a poutavé vyprávění o Andersenovi a jeho pohádkách.

 

A jen tak mimochodem: Pro náš dánský domov jsme si vybrali roubený statek nedaleko Odense. Majitel prý choval slepice a kachny, ale asi někde jinde, protože po nich nebylo ani vidu ani slechu. Manželé, kteří se o rozlehlou usedlost starali, byli moc milí a ochotní. Paní v jedné části vyučovala jógu, ale o té jsme taky vůbec nevěděli. Ve zrekonstruované části domu jsme si pronajali byt s místností, která sloužila jako obývák, jídelna a kuchyně. Z každé strany tohoto multifunkčního pokoje byla ložnice s vlastní koupelnou. Zdarma jsme využívali parkovací místo a venkovní posezení. Statek byl na klidném místě a odpočívalo se nám tady moc pěkně. Rádi doporučujeme a sdílíme odkaz tady.

 

 

 

Zařízení bylo v dánském stylu - kombinace starého a moderního.