Červnové dny

Červen... Tak to tedy byla jízda. Ani nevím, o čem psát dřív, ale začnu pěkně po pořádku a hned začátkem měsíce...

... jsme oslavili výročí svatby. Dostala jsem krásnou kytici a parfémovou vodu. Voní svěže citrusově, na léto ideální. Na oplátku jsem připravila slavnostní večeři.

Když jsem u té kosmetiky, odskočím si na konec měsíce, kdy měl manžel svátek a i Ondra si zasloužil obdarovat. Manžel dostal intenzivní péči na ruce a oba sprchový gel, který mě tak pobavil, že jsem jej musela přihodit do košíku.

Miluju polštinu 😉.

Ondra červen hodně rozběhl. Už podruhé se v Rájci účastnil charitativního 24 hodinového štafetového běhu a do Olomouce jsme ho doprovodili na půlmaraton. Má náš velký obdiv.

Když se přežene žíznivý půlmaraton...

Uprostřed měsíce jsem se těšila ze sjezdu rodáků v mém rodišti. První se konal v roce 1968 (to jsem měla půl roku) a pak se opakoval každých pět let. Zastavil jej pouze covid, ale o to víc jsme se všichni těšili na ten letošní.

Během prodlouženého víkendu se koná spousta akcí hasičů, fotbalistů, myslivců, vinařů. Otevřená je školka, škola, kostelík, obecní úřad. Konají se krojované průvody, posezení u cimbálu, taneční zábavy, tančí se Moravská beseda - letos třígenerační. Lidé se potkávají a povídají si o tom, kam je život zavál. 

V krásně zrekonstruované školce byla výstava místních krojů.

Stárka šikovná paní udělala podle vzoru mého taťky. Podobu hledáme marně, ale jsme nesmírně pyšni.

Veliké překvapení mne čekalo ve škole. V jedné ze tříd, kde začínala má studijní cesta, byly vystavené staré učebnice a s manželem jsme hned poznali slabikář, který nás naučil číst.

Když jej manžel otevřel, hned mne, volal ať se jdu na něco podívat. K našemu překvapení slabikář byl můj. Dole ještě zůstaly podpisy mamky a číslo, kolikrát jsem stránku přečetla. To bylo moc dojemné setkání.

Na radnici byly vystaveny staré kroniky a moc nás bavilo v nich hledat alespoň malou zmínku o sobě. Našla jsem se při slavnostním předávání občanek, při hraní ochotnických divadel a samozřejmě při mém stárkování.

Přidej čtyřicet let a jsem to stále já.

Další velkou radost mně udělalo setkání na střešní terase brněnského Rozkvětu s mojí milou kamarádkou Kristýnkou z Německa. Už to bylo dlouho, co jsme se neviděly, a i když jsme na WhatsAppu stále ve spojení, face to face to nenahradí.     

Z okna kanceláře každý den sledujeme, jak nám čápata rostou před očima. Na cestě do Olomouce nás pobavila i labuť, která chtěla svou drobotinu převést přes silnici a ukázkově všichni čekali na bezpečnou chvilku.

Letos máme trojčata.

Stále mne baví dívat se nově a jinak na naše městečko.

V červnu do mé kuchyně vtrhla rebarbora, chřest a jahody. Hosté očekávaní a vítaní.

Kefírový chlebíček s jahodami a rebarborou.

Zahrada jako dodavatel čerstvé zeleniny a ovoce dělá radost i všemi těmi barvami a vůněmi květů. Tady čerpám klid i energii. Vypínám hlavu, užívám si zahradní terapii a čerpám inspiraci.    

Moc jsem si užila i procházku v olomouckém Rozáriu. To je také hodně nabíjející místo.

Květy se nechám inspirovat i doma. V červnu to byla levandule a hortenzie.

A jen tak mimochodem: Plno levandule je i na mé červnové nástěnce. Asi není těžké uhádnout, kam by mě tentokrát levandule zavedla. Toulat se po Provence je dávný sen nejedné z nás. Podlehnout fialovému opojení, nakupovat sladké ovoce na trhu v Aix en Provence, nakouknout do obchůdku s modrými dveřmi ať už tam prodávají cokoliv, projít se po avignonském mostu tam a zase zpátky, vyhlížet Funésova četníka. A plno dalšího co se v Provence dělá. Prostě žít si svůj levandulový sen.

Citát k výročí naší svatby 😊.

Poslední červnové dny jsme s manželem cestovali. Provence to sice nebyla, ale i tak to bylo krásné, voňavé i odpočinkové. Pokračování příště...