Slováckem

Meruňkové sady, vinohrady, zvlněná krajina, příjemní lidé - čistokrevná jižní Morava. Na velikonoční výlet jsme vzali mamku, její kamarádku a pokud máte zájem, můžete se přidat.

O mikroregionu Modré Hory jsem už jednou na blogu psala. A nenapsala bych to líp. Tento kraj je mému srdci blízký. Je až s podivem, že i když mám rodiště v podstatě za humny, mamka tady ještě nebyla. Po svátečním obědě jsme holky naložili a vyrazili.

První v našem itineráři bylo Kobylí. Zaparkovali jsme pod Kobylím vrchem a kochali se výhledy na Modré hory, Pálavu, Mušovská jezera a probouzející se jarní slovácký kraj.

 

Moravská zelená 😉.

Stezku nad vinohrady nemusím představovat, ale doporučím ji moc ráda. Spirálová rozhledna na Kobylím vrchu je populární. Turistů bylo dost, cyklistů bylo dost, slovenských turistů i cyklistů bylo taky dost. Přesto stojí za návštěvu. 

Na kopečku už na nás čeká vrbický kostel. 

Z Kobylí jsme to vzali zkratkou mezi vinicemi a rozkvetlými sady do Vrbice. Vesnice zdálky rozpoznatelné a díky vinným sklípkům lehce zapamatovatelné.

Od kostela se vinařské uličky rozebíhají do dalších částí vesnice. Sklepy bývají otevřené a vinaři pohostinní.

Mohlo by se hodit: Pokud se vydáte do Kobylí, zaparkovat můžete přímo pod Kobylím vrchem na parkovišti nebo si celou (dlouhou) vesnici vyšlápnout pěšky. Blízko rozhledny je občerstvovací a koštovací stanice.

Do Vrbice se dostanete zkratkou mezi vinicemi přímo z parkoviště.

Ve Vrbici zaparkujete přímo u sklípků pod kostelem. Místa bylo dost. I tady není nouze o možnosti jak se ovínit. Každý víkend má některý z vinařů otevřeno. 

Náš výlet ještě nekončil. Kam jsme se ještě vydali, se dozvíte příště.

A jen tak mimochodem: Ještě pár moravských detailů...