Jindy a jinde

... se měla odehrávat naše letní dovolená. S ročním zpožděním jsme odletěli do Řecka, na jiný ostrov než ten, který jsme si pečlivě vybrali v listopadu 2019. Z Brna se létá jen do pár destinací a tak nás osud zavál na ...

Hned zkraje musím podotknout, že toto byla naše první a řekla bych, že i na nějaký čas poslední, dovolená typu letecky do hotelu s all inclusive. My jsme spíš zvyklí na dovolené se stravovat individuálně, nakoupit si místní suroviny a uvařit si nebo ochutnat místní kuchyni v restauraci či na trhu. Většinou dost cestujeme po výletech, abychom toho co nejvíc z navštívené lokality poznali. 

Tady jsme bydleli v menší přímořské vesnici Lothiarica asi uprostřed ostrova na východním pobřeží. Bylo tady pár hotelů, půjčoven aut, turistických supermarketů a dvě zastávky autobusů. My jsme byli ubytovaní v menším rodinném hotelu, který ležel přímo u pláže, takže z pokoje k moři jsme to měli opravdu kousek.

Těšili jsme se na poloprázdný hotel, ale přišlo nám, že je tady dost plno. Pláž byla obsazena do posledního lehátka, abychom chytli pole position v první řadě, museli bychom vstávat v šest hodin a to jsme tedy nevstávali. Výhoda byla, že tu bylo dost seniorů a ti byli spíš u moře, takže jsme bazén měli  často jen pro sebe. Bavilo nás to střídat, zaplavat si v bazénu nebo pohoupat se na vlnách v moři. 

V restauraci se dbalo na covidová opatření, vpouštěno bylo vždy jen pár strávníků s rouškou a v jednorázových rukavicích. Vše se průběžně dezinfikovalo. Nabízené pokrmy neurazily, ale také nenadchly a tak jsme se stejně stravovali i jinde, abychom ochutnali řeckou kuchyni. 

Složení návštěvníků bylo ze tří čtvrtin Češi, zbytek Rusové, Poláci, Slováci a Rumuni. Tato poněkud vražedná slovanská kombinace přinášela až komické situace a scénárista Účastníků zájezdu 2 by tady našel spoustu inspirace. Nějak jsem například nebyla schopná pochopit, proč si naši krajané myslí, že všichni Řekové umí česky. Pán přijde k plážovému baru a oznámí řeckému barmanovi svoji objednávku: "Štyry škopky". Barman zopakuje: "Ššštyry ššškopky"? Nakonec se tedy nějak domluvili, pivo už barman rozuměl a na prstech si ukázali počet. A takových scének bylo denně několik, no panoptikum. 

Původně jsem se tady chtěla povalovat a pořádně si po perném roce odpočinout, ale nakonec jsme dny s programem slunění / koupání střídali s výlety po ostrově. Já jsem  prostě schopná z každé dovolené udělat branné cvičení. Na přípravu jsem neměla čas, před odjezdem jsem rychle dodělávala pracovní povinnosti a nestihla jsem si ani koupit průvodce. Všechno tedy byla čistá improvizace, ale rodina byla nakonec spokojená, kolik jsme toho viděli, zažili a ochutnali. Rhodos je krásný ostrov a ráda vám jej ukážu mýma očima.

Ostrov Rhodos

Je strategický ostrov na křižovatce Evropy, Asie a Afriky. Patří do souostroví Dodekanesa - Dvanáctiostroví (ostrovů je ovšem třináct 😉), jeho břehy z východu omývá Středozemní, ze západu Egejské moře. Nevelký ostrov na délku měří 78 km, v nejširším místě je široký 38 km a tak se dá dost dobře během dovolené poznat. 

Nejspíše vznikl při zemětřesení, oddělením části pevniny od Malé Asie, ale mně se nejvíce líbí legenda, kdy se Zeus rozhodl mezi své podřízené bohy rozdělit získané území. Bůh slunce Hélios se nedostavil a tak na něj Zeus s územím zapomněl. Když si Hélios přišel stěžovat, Zeus mu slíbil, že první země, která se vynoří ze země bude jeho. A skutečně, metelesku blesku se vynořil krásný, rozkvetlý ostrov a Hélios měl takovou radost, že jej oslnil svou září a vytvořil z něj nejkrásnější ostrov v Egejském moři. Něco na tom bude, protože název Rhodos je odvozen z antického názvu růže. 

Květ fíkusu, toho, co máme v obýváku.

Zaujal mne tento keř u silnice. Současně kvetl a měl zelené i zralé plody.

Střídají se tady jen dvě roční období. Jaro začíná v listopadu, kdy přichází první srážky a ostrov se zazelená a rozkvete. V květnu pak začíná léto a příroda získá zlatavou barvu. Na západním pobřeží se rozkládají krásné piniové háje, na východě jsou to spíš smíšené lesy s cypřiši. Kdejakou stráň či mez pokrývají stříbřité kopečky tymiánu a oregana. Ve vnitrozemí se pěstují především olivy a vinná réva.

Rhodos obýval kdekdo - Karové, Féničané, Minojci, Dórové, Řekové, Římané, Peršané, Benátčané, okupovali jej Turci, Italové, Britové. Všichni zde zanechali svou stopu. Významně zde od 12. století při křižáckých výpravách působil Řád rytířů svatého Jana. Johanité jako humanitární bratrstvo zřídili během 213 let na strategickém ostrově mnoho silnic, nedobytných opevnění, bran, kostelů, nemocnic, ubytoven a paláců. Pobýval tady anglický král Richard Lví srdce i francouzský král Filip. Když byl poslední velmistr, po půlročním obléhání a hrdinné obraně, nucen předat ostrov tureckému sultánovi Sulejmánovi Znamenitému, odešli rytíři na Maltu a zde vznikl proslulý Řád maltézských rytířů. Turci ovládali Rhodos až do roku 1912. Dodnes zde mnoho Turků žije, ale mešita už je funkční jen jedna. Následovala italská okupace a po porážce Itálie ve druhé světové válce, byl Brity spravovaný Rhodos v roce 1948 připojen k řecké republice.  

Část obyvatel ostrova se ještě věnuje zemědělství, chovu zvířat nebo řemeslu, ale stále větší část se zaměřuje na obchod a cestovní ruch.

Ten pán vzadu - obuvník, šije pověstné rhodské sandály.

A jen tak mimochodem: Daněk evropský je považován za symbol ostrova, však také s laní střeží vjezd do přístavu Mandraki v hlavním městě Rhodu. Na každém kroku však potkáte úplně jiné zvíře. Dcera je měla pojmenované ... bílá byla Feta, pruhovaná Musaka. Nejmilejší u našeho hotelu byla Sapfó. Jsou všech a ničí. V létě je krmí turisté a dostanou zbytky z hotelových kuchyní. V zimě život nemají lehký.

Pokračování příště.