Květinová galaxie

Velký olomoucký třesk... a zrodila se nová galaxie. Galaxie květin. Ale jen na čtyři dny. Jak se zjevila, tak zase zmizí. Do neděle je k vidění na výstavišti Flora Olomouc. Velké jarní lákadlo pro milovníky květin je tady!

Galaxie květin

Hlavní expozice v pavilonu A propojuje svět floristiky s vesmírnými elipsami. Nečekaně kombinuje vesmírná tělesa s tisíci květy, barvami, vůněmi. Důmyslně si hraje se zrcadly, světlem i jeho odrazy. V elegantním kontrastu doplňuje technické prvky se světem přírody. Nezbývá než si tu pomíjivou krásu užít, vyfotit se u velké fotostěny, odpočinout si obklopeni květinami nebo si vychutnat vesmírný drink.  

Vítejte na bublinkové planetě.

Ve stejném pavilonu si dámy přijdou na své dvojnásob. Expozice Emoce a Květy kolem nás se letos povedla.

Vzácné a výjimečné bonsaje v pavilonu E.

Znaveni vší tou krásou a nádherou jsme si odpočinuli ve Smetanových sadech. Na tomto inspirativním místě jsme letos už tulipány nestihli. Vystřídaly je nepety, pryšce, kosatce, sasanky, ladoníky, česneky,...

  

 

A jen tak mimochodem: V pavilonech můžete krásu květů a rostlin obdivovat, ze zahradnických trhů si je rovnou odvézt na svou zahradu. Se mnou z Olomouce odjely... hortenzie, máčka, podzimní sasanka s květy barvy červánků, řecké oregano a bazalka, karafiátky a jedna suchomilka.

 

Nedělní chvilka poezie

I když je úterý, dnes si uděláme neděli. Předlistopadoví diváci mohli sledovat Nedělní chvilku poezie každou neděli na jedničce po zprávách, před hlavním programem - třeba před Nemocnicí na kraji města. V 60. letech v dílně Karla Svolinského vznikla také důvěrně známá grafika, která ohlašovala následující verše.

 

 

 

Verše to byly často tendenční a proletářské. Dodones vidím a slyším Zdeňka Buchvaldka jak hřímá z obrazovky "Yes, Mr. Carter, yes". Asi proto, že tento pořad byl jedním ze symbolů totalitního vysílání, brzy po revoluci z programu zmizel. Na škodu to určitě je. Poezie je ve veřejném prostoru málo a děti, krom svých říkanek, se s verši setkají jen, když se mají za úkol nějaké naučit. Že není poezie mrtvé rameno české literární řeky, se dnes společně přesvědčíme nad verši mladé ostravské básnířky Barbory Sebery.  

  

Pohledem mi ze rtů svlékáš slova

a díváš se do mě až tam 

kam sama nevidím 

potichu šeptáme 

čemu jsme to uvěřili

přikrytí spacákem na steré matraci v obranném objetí 

ležíme mezi 

strachem

knihami 

a kufry plných vyčítavé minulosti 

kterou se nechce vybalit 

na zdech jsou fleky a pod tíhou ohlušujícího ticha na nás ty stěny padají 

třeba nás jednou pohřbí v objetí 

do hrobu neznámého vojína 

s nápisem 

zde leží nic neočekávající něha 

vždyť jací my jsme hrdinové 

anebo nás taky zavřou do kufru 

a už nikdy nevybalí 

a ty tiše šeptáš 

čemu jsme to uvěřili 

tak v obraně před stěnami a světem 

ruce na vyčerpaném těle 

čekáme

až přijde nové štěstí anebo se to staré vrátí 

čekáme

a nadosmrti trpělivě usínáme zklamaní 

a ráno se probouzíme s nadějí 

čekáme 

a v noci s propletenými prsty v cizím pokoji 

který nám nikdy nepatřil 

hladíš mě po tváři v jediném okamžiku bezpečí tvých dlaní

bez očekávání 

vidíme tam

kde ten druhý už nevidí

asi jsme se potřebovali 

abychom se ubránili 

jsme jako plyšové hračky

groteskní gladiátoři v aréně svojí vlastní hlavy

a potichu pohledem šeptáme

čemu jsme to uvěřili 

že jednou už nebudeme muset čekat a setřeme z fleků na zdi lítost 

vezmeme svoje vlastní štěstí do rukou a vybalíme kufry

a minulost 

i pocity viny

vyneseme na dvůr v plastových taškách z Alberta 

a už nikdy nebudeme muset na nic čekat 

ale teď je večer 

a ty mi pod spacákem pohledem šeptáš 

čemu jsme to uvěřili 

a ráno se vzbudíme zase s tou stejnou 

otravnou 

nadějí 

vždyť 

kdybychom chtěli být mrtví 

už bychom byli 

A jen tak mimochodem: Koho zajímá soudobá česko - slovenská poezie, má možnost sledovat pořad pod původním názvem v neděli na ČT Art. Anebo se k již uvedeným básním vrátit tady. Chvályhodný počin.

Ty jsi má, rebarborová

První úroda ze zahrady je pravidelně kyselkavá, šťavnatá a s obrovskými listy. Myslím samozřejmě rebarboru neboli reveň, se kterou peču moc ráda. Každé jaro najdete na mém blogu hned několik osvědčených receptů. Rebarboru jsem na zahradě postupně okukovala, a když už to vypadalo, že by se dalo něco sklidit, začalo přemýšlení o receptu. 

Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla si, že babičky i stařenka pekly ovocné kynuté koláče, které já vlastně vůbec nedělám. Nevzpomínám si, že by některá pěstovala rebarboru a do této kynuté dobroty přišlo všechno, co se právě urodilo. Dnes to tedy bude rebarbora, ale podle fantazie a možností se dá použít i jiné ovoce.   

 

 

 

Kynutý koláč s rebarborou (bez pekárny)

Těsto:

250 g hladká mouka

10 g sušeného droždí (nebo 3/4 kostičky čerstvého)

30 g krupicového cukru

60 ml oleje

1 vejce

200 ml mléka

špetka soli

250 g oloupané rebarbory (může být i rozmražená)

3 PL vanilkového cukru

Drobenka:

40 g moučkového cukru

40 g másla

60 g polohrubé mouky 

V jedné míse smíchám mouku s droždím a cukrem. V druhé promíchám olej s vajíčkem, špetkou soli a vlažným mlékem. Přidám sem sypkou směs a metličkou vypracuji hladké těsto bez hrudek. Přikryji potravinovou fólií nebo jen utěrkou a nechám 45 minut kynout.

Než bude hotovo, vymažu olejem a vysypu polohrubou moukou menší pekáček (asi 20x30 cm) a pokrájím oloupanou rebarboru na dvou centimetrové kostičky. 

Hotové těsto naliji do pekáčku nebo koláčové formy, posypu kousky rebarbory a prosypu ještě vanilkovým cukrem. Zapnu troubu na horní/dolní ohřev na 180˚C a než se nahřeje, připravím si drobenku. Tou posypu koláč a jde se do trouby. Já jsem pekla asi 50 minut, drobenka by měla být zlatavá a špejle po vytažení suchá. Před podáváním lehce pocukruji.

 

 

 

 

A jen tak mimochodem: Komu se nechce čekat až těsto vykyne, může si připravit rychlý a moc dobrý obrácený koláč. Taky s rebarborou.

Obrácený koláč s ořechy a rebarborou

250 - 300 g rebarbory
150 g cukru, Xylitolu,...

80 g másla

4 vejce

1 ČL vanilkového extraktu

100 g polohrubé mouky

60 g mletých ořechů (vlašáky, lískáče, mandle)

2 ČL kypřícího prášku do pečiva

Oloupané stonky rebarbory jen přepůlím a vložím do pánve s troškou vody a 60 g cukru. Krátce povařím, stačí 3-4 minuty.

Dortovou formu vymažu a pokladu na ni proužky rebarbory, sirup nechám v pánvi. Můžete ji pokrájet i na kostičky, jak se kdo chce výtvarně vyjádřit 😊. 

V míse připravím těsto prošleháním cukru s vajíčky, postupně přidám rozpuštěné máslo, vanilkové aroma, mouku s kypřícím práškem a ořechy. Opatrně naliji do formy, rozetřu do krajů a peču na 180˚C asi 35 minut. Po upečení a vychladnutí, objedu nožem ráfek, uvolním jej, a na tác obráceně vyklopím koláč. Pro lesk ještě potřu sirupem z rebarbory.

 

Dubnové radosti

Tři první měsíce v roce mívám opravdu náročné a jsem ráda, když už je vše za námi. S příchodem dubna se těším na jarní zahradu a letos jsem se odměnila i třemi novými kousky do domu a na terasu.

Na terasu přibyla solární lucerna z Butlers. Těším se na večerní posezení se sklenkou vína, s decentním osvětlením a bez potřeby baterek. Nejenže se mně hodí k ostatním lucernám, ale navíc jsem využila k nákupu slevy ve Dnech Marianne. V pátek jsem objednala a v pondělí vyzvedla v Zásilkovně. To se prostě nedá nedoporučit.

K velikonočnímu hodování jsem si pořídila černý kovový etažér z Orionu. Černé doplňky se u nás teď objevují často, stejně jako zlaté. Užívám si této barevné kombinace, než zase bude out. Stojan je v pohotovosti v kuchyni a používám jej na běžné stolování. Na sváteční servírování mám jeden prastarý porcelánový z Tescomy, ale i spolu jim to bude slušet.

 

A radost největší... Ti, kteří čtou blog ví, že ráda peču. Při sledování Peče celá země mně už před lety zaujaly mísy na těsto od britské klasiky Mason Cash. Dlouho jsem odolávala. Konstelace správné velikosti, barvy, dekoru, naskladnění a jarní slevy vykonaly své a objednala jsem mísu In the Meadow. Už je doma holka moje luční. A mám z ní opravdu velkou radost.  

A jen tak mimochodem: V dubnu se doma objevily i dvě radosti rostlinné. Doufám, že tyto hrdinky přežijí mou péči.