úterý 19. listopadu 2024

Listopadové světlušky

Se změnou času nastává listopadové temné období. Slunečné dny vyhlížím marně. Je mlhavo, zataženo, sychravo, v kanclu svítím celý den. Než se rozsvítí svíčky na adventním věnci, povolám LED světlušky. 


 


V předadventním čase se u nás doma najde ještě nějaká ta dýně, ale nenápadně se začínají objevovat šišky, jehličí, svíčky a hlavně spousta LED drátků. To je moc pěkný vynález 😊, který pozvedne každou dekoraci.

 



Proutěný květináč dostal funkci svícnu. 


Světlušky v břečťanu.



Svíčky, šišky, eukalyptus. Nic složitého ani komplikovaného.


Cypřišek z terasy už je v teple a sluší mu to. Tentokrát se bude maskovat za vánoční stromek. 


V haloweenském  výprodeji jsem koupila za stovku nádherné keramické dýně a ještě chvilku si jich užívám. Bílo - zelená kombinace... bude to asi srdcovka 💗. 




LED drátek s perličkami. Baterky maskuje eukalyptus.


Dýně z výprodeje v doprovodu pepřovníku.





Loňské stromečky jsem přesadila na tác z Jysku a doplnila šiškovou kosodřevinou. V dalším období přibydou baňky a možná ještě něco vymyslím. 





Tác je teď v Jysku v akci za 50 %. 


A jen tak mimochodem: Už se nemůžu dočkat... Těšíte se? Chystáte se? Je to blíííízko.




neděle 17. listopadu 2024

35 let svobody

Neuvěřitelných pětatřicet let svobody si žádá něco slavnostního. Hledala jsem nějakou báseň o svobodě, ale myslím, že Martina modlitba připomíná dny sametové revoluce víc než cokoliv jiného, a když se do ní začtete, zjistíte, že je aktuální i v dnešních rozhádaných dnech.


obr. www.dojihlavy.cz



Modlitba pro Martu


Ať mír dál zůstává s touto krajinou
Zloba, závist, zášť, strach a svárTy ať pominou, ať už pominouTeď když tvá ztracená vláda věcí tvýchZpět se k tobě navrátí, lide, navrátí
Z oblohy mrak zvolna odplouváA každý sklízí setbu svouModlitba má ta ať promlouváK srdcím, která zloby čas nespálilJak květy mráz, jak mráz
Ať mír dál zůstává s touto krajinou
Zloba, závist, zášt, strach a svárTy ať pominou, ať už pominouTeď když tvá ztracená vláda věcí tvých

Zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí 



A jen tak mimochodem: Díky, že můžeme... volit koho chceme, studovat co chceme, cestovat bez strachu z kontrol na hranicích, pracovat všude tam, kam nás cesty zavedou, sledovat, číst a poslouchat to, co chceme, aniž by nás za to někdo trestal, říct svůj názor bez obav o sebe a blízké a mnoho dalších samozřejmých věcí, které před 35 lety byly nemyslitelné.  


Obrázek je z webu ČT.


pátek 15. listopadu 2024

Všechny chutě podzimu

K podzimu patří dýně, ořechy, švestky, jablka a samozřejmě mrkev. Dnes si upečeme mrkev nasladko i naslano. První bude mrkvový koláč plný podzimních chutí, ve kterém jsem se snažila vyhnout bílému cukru i klasické mouce a musím říct, že mu to moc prospělo.


 


Mrkvový koláč s kávovým krémem

 

Korpus:
150 g změklého másla
200 g třtinového cukru (já jsem polovinu nahradila čekankovým sirupem)
4 vejce
150 g podmáslí
250 g nahrubo nastrouhané mrkve
2 ČL vanilkové esence
1 ČL mleté skořice
350 g hladké celozrnné špaldové mouky
1 ČL sody
1 kypřící prášek do pečiva
špetka soli
100 g nahrubo mletých nebo sekaných ořechů nebo mandlí
70 g nahrubo nasekané hořké čokolády 

Krém:
1 malé presso nebo silná rozpustná káva - asi 1 dcl (šel by použít i turek, ale bez sedliny)
250 g tvarohu (kostka v alobalu)
250 g tvarohu (ve vaničce)
5 PL čekankového sirupu (nebo cukru)

Změklé máslo prošlehám s cukrem a čekankovým sirupem, postupně po jednom kuse zašlehám vejce. Přidám podmáslí, mrkev, vanilku se skořicí a promíchám.
 
V druhé misce promíchám mouku, sodu, kypřící prášek, sůl, ořechy a čokoládu. Přisypu k máslovému těstu a dobře promíchám.

Těsto dám péct v dortové nebo koláčové formě, vymazané nebo vystlané pečícím papírem na 170˚C asi 45 minut. Nechám vychladnout.
 
Na krém smíchám tvarohy s vychladlou kávou a podle chuti osladím. Kávy dám podle chuti tolik, aby byla v krému poznat, ale moc nezředila konzistenci krému. Nanesu na vychladlý korpus, který jsem nechala v dortové formě. Může se nechat tak nebo ozdobit - já jsem posypala mletými mandlemi a pokapala karobovým sirupem. 
 
Dám na pár hodin do ledničky tak, aby se krém zpevnil. Před vytažením z formy objedu nožem kolem ráfku a uvolním jej. Korpus je dost vysoký a pokud si připravíte dvojnásobné množství krému, jde proříznout, promazat a mrkvový dort je na světě.






 
 
A jen tak mimochodem: Druhý recept bude naslano. Z letošní úrody mrkve jsem vybrala ty menší, ze kterých by po oškrábání moc nezbylo a jako přílohu upekla rychlé glazované mrkvičky. Samozřejmě to jde i z velkých mrkví, ale takto jsem využila vše, co zahrada dala.

 

 


Glazované mrkvičky

 

svazek mrkve 
sůl 
celá hlavička česneku
1 PL másla
1 PL medu
 
Mrkve stačí omýt a očistit kartáčkem, neškrábu je.
Rozložím na plech s pečícím papírem a osolím.
Kdo má rád, přidá neloupanou přepůlenou hlavičku česneku.
Rozpuštěné máslo smíchám s medem a poliji jím mrkvičky.
Peču asi půl hodinky na 180˚C.
Kdo chce, zastříkne balzamikovým krémem.
 

  


úterý 12. listopadu 2024

Kaprun - Tři podoby vody

Konečně se dostávám k poslední kapitole výletu s našimi maminkami. Sobotní a poslední den naší rakouské expedice jsme zasvětili vodě ve třech různých podobách. Vstávali jsme brzy a už po sedmé se vydali za nevšedními zážitky, které horské středisko Kaprun nabízí.

 

  

 

 

Kaprun je vyhlášené zimní lyžařské středisko 25 km od Zell am See. My jsme se ale vydali za zajímavější a pestřejší nabídkou letních aktivit. Projeli jsme městečkem a horským údolím jsme po 7 km dojeli k našemu prvnímu cíli, ležícímu vysoko nad Kaprunem.

 

 

 

Přečerpávací přehrady Mooserboden 

Následovali jsme směrovky s nápisem Stausee, které nás dovedly k 11. patrovému parkovacímu domu. Doporučuji vyjet až do posledního 11. patra a zaparkovat tady. Ti, co zaparkují níže, musí stejně do jedenáctky vyšlapat po schodech a pokračovat doprava do kopce k pokladnám turistického centra a restauraci. Po zakoupení vstupenek jsme spolu s dvaceti horolezci nastoupili do prvního autobusu s odjezdem v 8:10 hodin a dobře jsme udělali. 

 

 

 

Autobus nás vezl lesem a dlouhým úzkým tunelem, který připomínal štolu k velkokapacitnímu výtahu. Největší otevřený výtah v Evropě Lärchwand pojme až 100 lidí a v délce 820 metrů překoná výškový rozdíl 431 metrů.

 


Po vystoupení nás čekal další kyvadlový autobus, který nás opět tunely a jednosměrnou cestou vyvezl k horní přehradě. Ve špičce jedou i tři autobusy za sebou a jsou řízeny vysílačkami. Vše funguje bezvadně a už cesta výtahem a úzkými tunely byla pro všechny velkým zážitkem.

 

 

 

 

Po vystoupení z autobusu se horolezci rozprchli do okolí a celou tu krásu jsme měli jen pro sebe. 

 

 

 

Přehrady byly postaveny po druhé světové válce v rámci Marshallova plánu obnovy. Toto mimořádné vodní dílo se skládá ze dvou uměle vybudovaných přehrad zachycujících vodu z okolních hor, ledovců i horských jezer. S těmi jsou propojeny podzemním potrubím. Další funkcí je regulace toků v údolí a výroba elektrické energie.

  

 

 

Horní přehrada Mooserboden leží ve výšce 2 036 metrů. Má dvě přehradní hráze dlouhé 494 a 357 metrů, výška delší hráze dosahuje téměř 500 metrů. Voda pochází většinou z největšího rakouského ledovce Pasterze a do nádrže se jí vejde téměř 90 milionů m³.

 

 

  

 


 

 

Spodní přehrada Wasserallboden je postavena ve výšce 1 672 metrů. Hráz je dlouhá 375 metrů a vysoká 120 metrů. I tady je voda nádherně modrá a pekelně ledová.

 

 


 

Kolem přehrad vede několik turistických stezek, ze kterých je krásný výhled na přehrady obklopené vrcholky Vysokých Taur. 

 

  

 

 

Kdo si na výstup netroufá, může navštívit místní restauraci, infocentrum, toalety, nebo se posadit na lavičku, užívat si výhled, relaxovat, posvačit. Děti najdou zábavu i poučení o fungování přehrad na interaktivním hřišti nebo bylinné stezce.

 

  

 

 

 

My jsme tady prožili dvě mimořádně klidné hodiny, využili jsme této osamělosti k pořízení liduprázdných fotek, za hvízdání svišťů jsme se prošli po hrázi a sledovali východ slunce zpoza téměř čtyřtisícových alpských velikánů.

 

 

 

Jak dlouho tady zůstanete je jen na vás, ale s každým přijíždějícím autobusem se okolí přehrad zahušťuje. Poslední autobus v srpnu odjížděl v 15:30 hod., ale čas se mění podle sezóny.

 

 

 

Neméně krásné jsou fotky od spodní přehrady s neskutečnou barvou vodní hladiny.

 

 

 

 

Míjíme mnoho autobusů mířících nahoru a i u pokladen je nával. Dobře, že jsme si přivstali a užili si tu krásu hor a vody v klidu a pohodě. 

 

  

Nechybí ani kaple na hrázi horní přehrady.

 

Od přehrad sjíždíme zpět ke Kaprunu, cestou obdivujeme hororově strmou lanovku na Kitzsteinhorn a téměř u Kaprunu parkujeme nedaleko elektrárny.


 

Soutěska Sigmund Thun Klamm

Další bod našeho programu byla procházka ani ne kilometrovou soutěskou, která měla být po rovině a vhodná pro všechny generace. Schodů jsme nakonec napočítali asi 250, ale holky vyzbrojené trekovými holemi zdolání soutěsky pochopily jako výzvu, a hnaly se tak vpřed, že jsme jim s manželem ani nestačili. Je pravda, že nás strašně zdržovalo neustálé focení, protože se jinak nedalo.

 

 

 

 

 

Soutěska nese jméno bývalého salcburského guvernéra Sigmunda von Thun-Hohensteina. Úzká štěrbina mezi vysokými skalami, lemovaná bezpečnými dřevěnými lávkami se schody, nás vedla až 50 metrů nad říčkou Kapruner Ache, která soutěskou protéká. No, protéká... pěkně v ní řádí.  

 

 

 

 

Divoce se řítí říčním korytem a bere s sebou vodu stékající ze skal v menších i větších vodopádech. Občas není vyhnutí a nějakou tu spršku taky chytneme. 

 

 

 

  

 

 

 

Divoká a nádherná je tato soutěska. Můžeme jen obdivovat sílu a kouzlo přírody.

 

  

  

 

 

Soutěska končí u jezera Klammsee, ke kterému je ještě nutno vystoupat po ne právě pohodlném, prudkém chodníku. Zvládli jsme ale i to, a z vyhlídky se nám otevřel krásný pohled na uměle vytvořené jezero. 

 

  

 

 

Zájemci mohou nevelké jezírko obejít a vykoupat se. My jsme si chvilku odpočinuli a vydali se na zpáteční cestu. Soutěska je jednosměrná, zpáteční cesta vede lesem po asfaltové cestě.

 




Termální lázně Tauern Spa Kaprun

Poslední bod našeho výletu do Kaprunu byla návštěva termálních lázní, vzdálených pět minut cesty od soutěsky. Odpočinout se tady dá celoročně, v létě po horské tůře, v zimě po lyžovačce. Zaparkovali jsme na velikém parkovišti, u slovensky mluvící pokladní jsme zakoupili vstup na tři hodiny a s náramky, kterými se ovládají zámky šatních skříněk, a které evidují naši útratu v restauraci, jsme se vydali na průzkum lázní.



V lázeňském komplexu lze využít hotel s lázněmi, několik venkovních i vnitřních bazénů s léčebnou termální vodou, saunový svět, restauraci, kavárnu, bar  a spoustu místa k odpočinku. Děti v oddělené části mají kromě bazénů k dispozici i tobogán a třeba světelnou jeskyni. 



Z venkovního vyhřívaného bazénu s mořskou vodou je krásný výhled na nejvyšší horu v oblasti Kitzsteinhorn a pohoří Vysoké Taury. 



Teploměr ukazoval hodně přes 30 stupňů a mamky se rozhodly, že budou relaxovat na lehátkách u vnitřního bazénu s vířivkou. 

Omladina - tedy já s manželem 😊 - se nechala nadnášet slanou vodou a nachytala trochu vitamínu D. Před odchodem jsme ještě stihli kávu se zmrzlinou a spokojeně se rozloučili.




Může se hodit:

K přehradám i soutěsce se dostanete po silnici Kesselfallstrasse.

Přehrady fungují od 8 - 18 hodin, ale podle sezóny se to mění, informace najdete třeba tady.  Vstupné pro dospělého je 30 Eur. Parkování v parkovacím domě je zdarma.

 

 

 

Dostupnost je bez omezení, kdo zvládne autobus, zvládne celou prohlídku. Pěší výstup je také možný, ale počítejte s až sedmihodinovým náročným výšlapem po černě značených trasách.

Informace o soutěsce Sigmund Thun Klamm naleznete tady. Vstupné pro dospělého je 7 Eur. Parkování zdarma u Kraftwerk Informationszentrum.

 

 

 

Lázně Tauern Spa najdete na adrese Tauern Spa Strasse 1, Kaprun. Otevřeno je každý den od 9 do 22 hodin. Potřebné informace najdete tady. Tříhodinové vstupné pro dospělého je 32,50 Eur, parkování je zdarma. 

 

 

A jen tak mimochodem: Na zpáteční cestě domů jsme se ještě zastavili u benzinky nad Mondsee, jak jsme bábinkám slíbili už ve čtvrtek. Jenže v neděli se počasí výrazně zhoršilo a pohled na jezero z vyhlídky byl šedivý a zamračený. Navíc se tam motali podivní lidé a byl tam velký provoz. Mám raději odpočívadla ASFINAG, kde je klid, čisto, vše zdarma a spousta místa k protažení i svačině.