Termály

V mém posledním maďarském příspěvku se s vámi podělím o nejlepší a nejhorší zážitky z místních termálních lázní. Začneme tím lepším.

Podzimní prodloužený víkend s výlety do Šoproně a zámků rodu Esterházy a Széchenyi jsme si zpestřili relaxem v západomaďarských lázních Bükfürdő Thermal & Spa.

Jako i jinde došlo k nálezu termálního pramene při průzkumu, který byl zaměřen na hledání ropy. Začátkem 60. let minulého století se začala psát historie místních lázní.

V současné době lázně zabírají plochu 14 hektarů a jsou druhé největší v Maďarsku. 

Termální voda s extrémně vysokým obsahem léčivých látek vyvěrá z hloubky 1282 metrů a má 35 stupňů. 

V termálních lázních Bükfürdő Thermal & Spa čekají na ty, kteří se chtějí léčit a relaxovat vnitřní, polokryté i venkovní bazény s léčivou vodou. 

Venkovní bazény nabízejí osvěžení sezónně, od jara do podzimu, zatímco ikonický polokrytý bazén svatého Klimenta a vnitřní lázeňské bazény lákají k odpočinku a koupání po celý rok.

Léčivá voda Bük je vynikající pro léčbu téměř všech onemocnění pohybového aparátu, lze ji efektivně využít v případě artrózy, osteoporózy, Bechtěrevovy choroby, chronické artritidy, dny, revmatismu měkkých tkání, rehabilitace po ortopedických a neurochirurgických operacích, doléčování po úrazech, chronických gynekologických a urologických zánětech, chronické gastritidě, vředovém onemocnění či při poruchách trávení. 

Trefili jsme se do maďarských podzimních prázdnin, takže návštěvnost byla vyšší než obvykle, ale i přesto jsme po oba dny našli volná klidná místa k odpočinku. Venkovní bazény s tobogány a podobnými atrakcemi už byly zazimované, ale nabídka bazénů byla dostačující a po rekonstrukci ve skvělé formě.

Využili jsme i místní restauraci a kavárnu. Vše čisté, chutné, s českými popiskami a spoustou volného místa k sezení.

Zázemí je přehledné, moderní a prostorné.

Lázeňské městečko se skládá z nedaleké části Bük, kde jsme vlastně ani nebyli a z čistě lázeňské části Bükfürdő. Tady jsou jen hotely a podobná ubytovací zařízení, pár restaurací a obchodů. Všude klid a krásná příroda zvoucí k procházkám. 

Ubytování jsme si objednali přes Booking v bytovém domě, kde mladá paní pronajímá krásný a velký byt se dvěma ložnicemi a parkovacím místem přímo u bytu. Nic nám tady nechybělo a rádi se určitě vrátíme. Bydleli jsme tady. 

Může se hodit:

Bližší informace v češtině najdete na stránkách lázní tady.

Lázně jsou otevřené celoročně a není třeba se bát jazykové bariéry. Personál rozumí česky nebo slovensky a je vstřícný. Většina popisek v lázních i restauraci je v češtině. 

Za nás to byly zatím nejlepší lázně, které jsme v Maďarsku navštívili. Dokonce jsme tady potkali manželovu bývalou spolužačku, která sem s manželem jezdí už dvacet let.

A jen tak mimochodem: Lázním Rába Quelle v Győru jsem chtěla věnovat samostatný příspěvek, ale odjeli jsme tak zklamaní, že to odbytu tady a teď. Fotku nemám ani jednu, nějak nebyla chuť to tam fotit.

K samotným termálním lázním: V roce 2023 proběhla rekonstrukce a oproti mým návštěvám před 35 lety se dost změnily. Jsou moderní, zrekonstruované, ale je to tady menší a poněkud stísněné. K dispozici je devět vnitřních a venkovních bazénů s termální vodou, které opět velikostí a prostorem neoplývají. U bazénů není kam dát pantofle, takže se tam hromadí a brání vstupu do vody. Jeden věšák je okamžitě obalený župany a ostatní mají smůlu. 

O adventu už byly všechny venkovní atrakce zavřené, ale to jsme čekali. Vzhledem k blízkosti Česka a Slovenska bych čekala nějaké popisky v češtině, ale ani ň. Restaurace opět jen v maďarštině, ale domluvit se celkem dalo. Výběr jídel slabší a tak málo míst k sezení jsem ještě neviděla.  

To všechno by bylo ještě akceptovatelné kdybychom termály navštívili v nějaký jiný den než v sobotu. Kvůli dětem jsme sem zamířili v sobotu ráno a počítali jsme s tím, že tu bude víc lidí. Dorazilo asi sto autobusů z ČR a po otevření vestibulu se to šokující množství lidí nahrnulo dovnitř. Uvízli jsme někde uprostřed, neviděli jsme ani kde jsou pokladny, ani se nedalo dostat ven, no tohle už jsme dlouho nezažili. 45 minut nám trvalo koupit si vstupné, protože zájezdy měly přednost. 

Když už jsme se konečně dostali k bazénům, všechna lehátka byla samozřejmě obsazená a bazény plné užvaněných krajanů, kteří asi neví, jak se v lázních chovat. O relaxu jsme si mohli nechat jen zdát. Naprosto šokující bylo vidět jednoho šedesátníka, který koupání spojil s konzumací alkoholu u vodního baru a už ve dvě hodiny odpoledne se potácel do vody 36 stupňů teplé. Snad to přežil. Reklamu si tam děláme skutečně luxusní.

Pokud se sem ještě někdy vypravíme, určitě to nebude v sobotu. Tato zkušenost byla dostatečně odstrašující.

Peču s celou zemí

V lednu začala na ČT 1 běžet už čtvrtá řada mého oblíbeného pořadu Peče celá země. Občas některý porotou pochválený recept zkusím sama upéct. Bohužel ne vždy se to povede podle televizní předlohy. Tentokrát jsem vyzkoušela koláče podle Vojty, které pan Maršálek tolik pochválil. Výsledné těsto bylo na vyhození a myslím, že to bylo chybně uvedeným receptem. Ten stejný problém jsem měla i u koláčů podle Romana v minulé řadě. Naštěstí se záchrana podařila a koláče byly skutečně všemi pochválené. Když se v pečení nedaří, nevzdávejte to a zkoušejte dál.

Mísa plná koláčů od Vojty

Těsto:

100 g krupicového cukru
250 ml mléka
250 g hladké mouky + dalších 200 g
250 g polohrubé mouky
100 g oleje
100 g másla
42 g čerstvého droždí
2 vejce
5 g soli
1 vejce na potření

Nejdříve si připravíme kvásek. V míse smícháme sypké suroviny, uprostřed vytvoříme důlek a nalijeme vlažné mléko, do kterého rozdrobíme droždí a přidáme cukr. Lehce zamícháme s okolní moukou, přikryjeme utěrkou a necháme 15–30 minut vzejít.

Do vzešlého kvásku přidáme máslo, olej, vejce a sůl. V robotu vypracujeme hladké těsto, které necháme kynout asi hodinu, dokud nezdvojnásobí objem.

Já jsem nechala připravit těsto v pekárně a už během kynutí mně bylo jasné, že na to množství mouky je tam moc tekutin. Hotové těsto jsem na vál v podstatě vylila a v žádném případě z toho nešlo nic vyrobit. Možná lívance. Abych těsto zachránila, přendala jsem je do mísy, přidala 200 g hladké mouky a ručně vypracovala těsto. Přikryté jsem je nechala znovu nakynout, trvalo to skoro další hodinu. 

Tvarohová náplň

250 g tučného tvarohu (používám kostku tvarohu, ne vaničkový) 
200 g čerstvého červeného rybízu (já jsem použila plody muchovníku)
50 g krupicového cukru
20 g vanilkového cukru
10 g citronové šťávy
10 g rumu
5 g vanilkové esence
1 žloutek
kůra z citronu
10 g škrobu na zahuštění

Tvaroh promícháme se žloutkem, cukrem, rumem, citronovou šťávou a citronovou kůrou, podle potřeby přidáme škrob. Vzniklou směs necháme chvíli odležet.

Náplň je chuťově moc dobrá, je řidší a musí se plnit plnícím sáčkem s rovnou špičkou.

Maková náplň

230 g mletého máku
300 ml plnotučného mléka (dala jsem 250 ml a i to bylo dost)
60 g moučkového cukru
80 g povidel

Do hrnce dáme mák, mléko a cukr. Přivedeme k varu a půl minuty povaříme za stálého míchání. Odstavíme z plotny, vmícháme povidla a necháme vychladnout. Náplň díky povidlům zůstane jemná a po upečení se nebude drolit.

Náplň díky povidlům má příjemnou chuť. Mléko dávejte postupně, aby náplň nebyla moc řídká. Z této dávky uděláte všechny koláče makové, takže pokud chcete mít půlku tvarohovou, klidně makovou náplň připravte z poloviční dávky. 

Skořicová drobenka s vločkami

50 g moučkového cukru
50 g másla
30 g hrubé mouky
30 g jemných ovesných vloček
10 g mleté skořice

Z másla, vloček, cukru, mouky a skořice vypracujeme polo sypkou směs.

Máslová drobenka

120 g hladké mouky
60 g studeného másla
60 g krupicového cukru
5 ml rumu
5 ml vanilkové esence
1 g soli

Všechny suroviny vložíme do mísy a promneme rukama, dokud nevznikne sypká směs.

Drobenku jsem udělala jen máslovou a i tak mně jí zbylo na další várku koláčů. Klidně stačí udělat poloviční dávku nebo pokud chcete vyzkoušet i skořicovou, tak ještě míň.

Kompletace

Dva plechy vyložíme pečicím papírem a troubu předehřejeme na 200 °C.

Vykynuté těsto rozdělíme na kousky po 80 g a vytvarujeme kuličky.

Tvarohové koláče: Pomocí skleničky vytvoříme důlek, naplníme tvarohovou náplní (zdobicí špičkou), přidáme rybíz a posypeme máslovou drobenkou. Okraje potřeme rozšlehaným vejcem.

Makové koláče: Těsto naplníme makovou náplní jako buchty, okraje nastřihneme nůžkami do tvaru květu, potřeme vejcem a posypeme skořicovou drobenkou s vločkami.

Já jsem tvarohové koláče naplnila tvarohem, posypala plody muchovníku, potřela vajíčkem a teprve pak posypala máslovou posypkou. S tvarohovou náplní jich bylo 11 kousků.

Makové jsem dělala podle uvedeného postupu a sypala také máslovou drobenkou. S makovou náplní bylo už jen 6 koláčů.

Pečeme asi 20 minut dozlatova. Po vytažení potřeme rozpuštěným máslem s rumem.

Pekla jsem 30 minut na 200°C. Koláče jsou dost velké a 20 minut jim nestačilo. 

Vzhledem k množství másla a oleje byly koláče krásně vláčné. Těsto není moc sladké, ale náplně chuť vyrovnají. Koláče se snědly během dvou dnů, jeden zůstal do pondělí a i třetí den byl vláčný a moc dobrý. 

A jen tak mimochodem: Abych využila zbytek makové náplně, po pár dnech jsem upekla dva makové záviny z osvědčeného top těsta. Záviny se povedly bez pečících katastrof a s náplní byly výborné.

  

Esterházy a Széchenyi

V minulém maďarském příspěvku jsem vás vzala do Šoproně, která bezpochyby stojí za návštěvu. Vyplatí se porozhlédnout se i po okolí a navštívit dva zajímavé zámky, se kterými jsou spojena jména dvou významných maďarských rodů. 

Začátkem adventu jsem na blogu představila večerní zámek Esterházy s krásnou vánoční výzdobou. Dnes se k němu vrátíme a prohlédneme si tuto okázalou stavbu za denního světla. 

Zámek rodiny Esterházy se pyšně vypíná ve Fertődu vzdáleného od Šoproně 30 km. Pro svou velkolepost se mu říká maďarské Versailes. V polovině 18. století jej dal postavit princ Miklos Esterházy. 

Téměř 30 let na jeho dvoře působil Joseph Haydn a právě tady poprvé představil mnohá svá díla. 

Zámek, který by se vyrovnal královskému dvoru, je největší a nejpompéznější barokně - rokokový zámek Maďarska. Bujaré oslavy byly na denním pořádku. Hosty zámku byly významné osobnosti včetně Marie Terezie. 

Jak praví Wikipedie, v roce 1773 navštívila Fertőd císařovna Marii Terezie. A prý jen tak na okraj poznamenala, jak krásně musí zámek vypadat, když ho pokryje sníh. Miklós Esterházy nelenil a přes noc pro ni vytvořil iluzi zimy. Přikázal poddaným, ať posypou okolí zámku solí. Pokryl také cesty a císařovna se po nich projela na saních.

Dnes se v zámku nachází muzeum se sály s bohatou zlatou výzdobou, nástěnnými malbami, gobelíny a sbírkou nábytku i porcelánu.

Zámek je i důležitým kulturním střediskem. Má zde sídlo organizace zabývající se životem a dílem Josepha Haydna. Rakouský hudební skladatel zde žil a tvořil asi polovinu svého aktivního období. 

Nádvoří vyniká pestrobarevnými obrazci květinových záhonů a trávníků. Nechybí fontány a sochy. Je odsud bezplatný vstup do vysoké a mistrovsky vymalované kaple.

Zámkem lze projít do zdánlivě nekonečného parku. Miklós Esterházy pro něj kdysi vyčlenil plochu o rozloze 300 hektarů, což odpovídá asi 600 fotbalovým hřištím a přesahuje i velikost parku vídeňského Schönbrunnu. 

Vysoké dřeviny jsou sestříhané do zelených homolí, které v době naší návštěvy doplnily světelné sochy.

 

Součástí parku je růžová zahrada, Sala Terrena, oranžerie a vodárenská věž. 

Jen 15 km od Fertődu stojí ve vesnici Nagycenk další zajímavá stavba - elegantní zámek Széchenyi. 

Kdo navštívil Maďarsko, určitě mu neuniklo, že jméno Széchenyi nesou hlavní městská náměstí, významné ulice, termální lázně i mosty. 

Rodina Széchenyiů, sloužila své zemi po generace. Széchenyiové dosáhli zásluh jako politici, státníci, velekněží i vojáci a na základě toho jim byl udělen hraběcí titul. Rodinný statek založil v roce 1697 uherský arcibiskup György Széchenyi. Panství zdědil jeho bratr Lőrinc a poté jeho potomci. Od té doby se jméno Nagycenk stalo úzce spojeným s rodinou Széchenyiů.

Hraběte Istvána Széchenyho, pokrokově smýšlejícího šlechtice a reformátora zaostávajících Uher v 19. století, považují Maďaři za jednu z největších osobností svých dějin.

Z jeho iniciativy a s jeho podporou byla založena Maďarská akademie věd, začala regulace Dunaje a Tisy, byl vybudován Řetězový most v Budapešti, na Balatonu začal jezdit přepravní parník, nastal rozmach železnice a byl oživen chov koní. Již za svého života byl označován za "Největšího Maďara".

Ze svého panství vytvořil příklad vzorového hospodářství. Pro chov koní nechal přivézt z Anglie plemenné koně. Celý zámek byl přestavěn a vybaven technickými novinkami, jako je plynové osvětlení a splachovací toalety. Palmový skleník opatřil podlahovým vytápěním a zámecký park byl upraven v anglickém stylu.  

Zámek rodiny Széchenyiů z 18. století je nyní domovem Pamětního muzea Istvána Széchenyiho. Uvnitř starobylých hradních zdí se na několika patrech nachází interaktivní expozice. Výstava představuje historii rodiny a život vynikající osobnosti vzestupu národa Istvána Széchenyiho. 

Součástí zámku je hřebčín a má tady provoz i zámecký hotel. 

Stejně jako zámek i okolní park byl obnoven. Před hlavní budovou se rozprostírá barokní francouzská zahrada s rostlinami podle původních plánů z 19. století. V blízkém anglickém přírodním parku se pak nachází staleté skvosty rostlinné říše.

Nádherná je kavárna s litinovými detaily vytvořená z původní zimní zahrady, zvoucí k posezení u kávy a cukrářských specialit.

Může se hodit:

Adresa: Esterházy kastély, Joseph Haydn utce 2, Fertőd 

Více informací najdete tady.

Adresa: Széchenyi kastély, Kiscenki utca 3, Nagycenk

Vše důležité najdete zde.

U obou zámků lze za pár korun zaparkovat na přilehlém parkovišti. Doporučuji mít pár forintů v hotovosti.

A jen tak mimochodem: Nám se v západním Maďarsku moc líbilo a určitě se budeme vracet. Pokud tento kout Maďarska znáte, budu ráda za vaše tipy na další zajímavá a poznáníhodná místa.