Zahrada v červenci

Horka a sucha pokračují i v červenci. Naštěstí přišly i vydatné zálivky a zahrada se alespoň trochu oklepala z nejhoršího. Listy se narovnaly, květy zvedly své unavené hlavičky a snad se zazelená i trávník.

 

 

 

Manžel se pár dnů snažil kropit zelenou plochu, ale brzy mu došlo, že by potřeboval větší rybník nebo menší přehradu, aby trávník zachránil. Brzy se vytvořila suchá místa, ve kterých se daří jen pampeliškám.

 

  

 

 

  

Zbytek zahrady vypadá dost unaveně, ale bojuje a snaží se kvést a rodit tak, jako jiné roky. Nevím, jak budou naše zahrady vypadat v dalších letech. Změny k horšímu jsou patrné každým rokem.

 

  

 

 

  

V červenci ještě stále kvetou růže a klematisy. Svou sezónu otvírají první latnaté hortenzie.

 

     

 

 

  

 

 

  

  

  

 

Okrasné trávy nejsou letos tak vysoké jako jiné roky, ale radost dělají svými bohatými kšicemi. Stále krásné jsou levandule a trvalky okrasné listem.

 

 

 

 

 

 

O největší parádu se samozřejmě postaraly letní trvalky... Rozchodníkovce, jarmanky, žebříčky, rozrazilovce, perovskie, rudbekie, echinacei, kopretiny,...

 

 

 

Letničky v truhlících a nádobách mají co dělat, aby se neuvařily, ale zatím prospívají všechny dobře. Ze semínek vypěstované cínie se už taky chlubí svými květy a zdobí stolky doma i v práci. 

 

A jen tak mimochodem: Narozdíl od okrasné zahrady, kterou zaléváme jen v naléhavých případech, tu užitkovou zásobujeme vodou pravidelně každý večer. Péči oplácí úrodou salátových okurek i nakládaček, paprik, prvních rajčat, cuket. Sklizeny máme plody muchovníku, rybízu i angreštu. Višni jsme letos neměli ani jednu a ani ořechy nebudou žádné. Naštěstí mám od obou velkou zásobu v mrazáku z loňského roku.

 

Hráškům se nafukují bříška a jakmile je sklidíme, záhon využijeme na další úrodu. Stejně jako záhon po sklizených jahodách už obsadily papriky, salát a další kolo hrášku.

Milostné dopisy slavných mužů

Ve filmu Sex ve městě čte Carrie panu Božskému romantické dopisy z knihy Milostné dopisy slavných mužů. Sbírka obsahuje korespondenci osobností jako Beethoven, Napoleon, Churchill, Shakespeare nebo Goethe. Nejvíce proslul úryvek z dopisu Beethovena, který končí slovy: "Navždy Tvé, navždy mé, navždy naše."

Mě by potěšil dopis od Victora Huga...

 

Má nejdražší,

když dvě duše, které se navzájem v davu neskutečně dlouho hledají, konečně najdou jedna druhou... Spojení, vášeň a čistotu, jakou ony představují... Začíná to na zemi a pokračuje v nebi navěky.

Toto spojení je láska, pravá láska, věrnost, s jakou milují ti, jejichž život pochází z oddanosti a vášně a pro něž jsou největší oběti nejsladším potěšením.

To je láska, kterou mne inspirujete. Jestli Vaše duše, která je stvořena k lásce s andělskou čistotou a vášní, může milovat pouze jiného anděla... V takovém případě se musím třást strachem.   

 

A jen tak mimochodem: Čas od času si zalistuji v této inspirující knize, která se skládá z části dopisů a z části básní. Jedna z těch nejkrásnějších je od irského básníka Alfreda P. Gravese. 

Má láska je krásná

Má láska je krásná

jako každý ve větru květ.

Její malé ucho je lilie,

její sametová tvář jako růže jest.

Její kadeře jsou okvětní plátky,

zlaté zvonky jako její kolena.

Kdybych byl králem Irska,

jistě by byla má královna.

Její oči jsou jako pomněnky,

které ani květ nedokáží skrýt,

když je vítr shodí z hlohu,

její živůtek korunou mohl by být.

Když mluví, drozdi

sedí na stromě a tiše jsou.

Kdybych byl králem Irska

ona by jistě byla mou královnou. 

 

Prázdninová atmosféra

Prohlížím fotky a vzpomínám na dovolenou v Řecku, v Itálii, na Sardínii i jinde. Každý rok o prázdninových měsících vytáhnu suvenýry z cest s dovolenkovou atmosférou a na pár dní z nich udělám hvězdy našeho domu.

V obýváku převléknu polštáře do námořnických pruhů, hortenzií a lučního kvítí. 

Přírodní barvy dřeva a keramiky rozsvítím žlutým, modrým nebo sytě zeleným detailem. Prostor dostane proutí a ulity. Místo se najde i pro pichlavého návštěvníka.

V kuchyni a jídelně to zavoní mořem, olivami, artyčokem, levandulí.

Kout v předsíni mně připomíná bílé řecké domky, hnědé vyplavené dřevo na pláži a sluncem vyprahlou zem, kde přežijí jen ti odolní.

A jen tak mimochodem: Obývák se už opět prodloužil o zrekonstruovanou terasu a nyní začíná ta příjemná část oprav. Čančání...