Benátky a "tajné tipy"

Benátky, naše první zastávka cestou na Sardinii.

S manželem jsme byli v Benátkách už několikrát, ale děti ještě ne a už dlouho měly toto město na laguně na svém cestovatelském seznamu. Při naší poslední cestě po Toskánsku se nám do programu nevešly, později v plánu sice byly, jen covid překazil, co se dalo.

 

Přemýšleli jsme o termínu návštěvy, ale je to asi jedno. Turistů je tady stále dost a tak jsme objednali ubytování na půlku června v Mestre. Toto pobřežní město spojuje s Benátkami most Ponte della Libertá. Byl to tah velmi dobrý. Bydleli jsme v malém hotelu blízko nádraží a zastávka autobusu byla hned za rohem. Personál byl velmi vstřícný, ve všem nám vyšel vstříc. Recepční nám prodala zpáteční jízdenky do Benátek (3 Eur za osobu), vybavila nás mapou města a po vybalení nejnutnějších zavazadel jsme vyrazili na autobus. Do Benátek jede každých 15 minut. Po zběsilé italské jízdě, pěti zastávkách a 20 minutách jsme vystoupili na Piazzale Roma, konečné aut, autobusů, vlaků i lodí a startu pěších turistů, vyrážejících na prohlídku města.

Tady startuje většina turistů, za zády Piazzale Roma a před sebou celé Benátky.

Kostel San Simeone Piccolo.

Benátky jsou krásné, slavné, historické, turistické, romantické. Omšelé domy i zdobené paláce, úzké uličky i zaoblené mostky přes kanály jsou jedinečné a mají co vyprávět. 

Nebudu se rozepisovat o historii města, dóžetech a architektech. To většinou známe nebo si tyto informace lehce vyhledáme. Provedu vás Benátkami tak, jak jsme je zažili my a ukážu vám je mýma očima a foťákem.  

 

Měla jsem obavu z davů turistů, mířících úzkými uličkami Benátek přes most Rialto na Náměstí Svatého Marka a tak jsem naplánovala cestu trochu bokem - čtvrtí Cannaregio, benátským židovským ghettem. Po tom pražském je druhé nejstarší na světě. Nebo naopak - města se nějak nemohou domluvit, kdo tu byl dřív 😀. Jedno je ale jisté, podle tamní staré benátské slévárny (ghetto) se židovské městské části označovaly jako ghetta.

 

Zvonice Cattolica Parrocchiale dei Santi Apostoli.

Karnevalové masky - typický suvenýr z města na laguně.

Hlavní tepna Benátek - Canale Grande tvořený řekou Brenta je dlouhý 4 km a vlní se celým historickým centrem města.

Některé uličky jsou široké prý jen 50 cm.

Kostel Santa Maria Maddalena.

 Jakmile jsme nějakým průhledem uviděli jakýkoliv kanál, do pěti vteřin se objevila gondola. Místy bylo přegondolováno. Toto typické benátské plavidlo brázdí kanály od 11. století.  Z původních 10 tisíc je dnes v provozu asi 400 gondol. Za půlhodinovou romantickou prohlídku Benátek turisté zaplatí 80 Eur. 

Specialità venete. Odolají jen silní jedinci.

K ikonickému benátskému mostu Rialto jsme došli z druhé strany. Je to jeden ze čtyř mostů přes Canale Grande. Uprostřed mostu jsou stánky se suvenýry hojně obléhané turisty.

Sottoportego dei Oresi

Čokoládové Benátky

Kostel Santa Maria Formosa jsme museli vidět. Věž zachránil samotný Spiderman 😉.

Naši cestu jsme ukončili v samém srdci Benátek, na Piazza San Marco. Náměstí nese jméno patrona města, svatého Marka Evangelisty, jednoho z 12 apoštolů. Už od 9. století se tady soustředila náboženská, vládnoucí a finanční moc. Náměstí lemují nejkrásnější a nejznámější benátské stavby.

Budovy muzea Correr a nejznámější ptačí obyvatelé náměstí.

Bazilika svatého Marka je letos v rekonstrukci.

Hodinová věž - Torre dell´Orologio.

Bezmála stometrová zvonice - Campanile di San Marco. Původní zvonice z 16. století se před sto lety zřítila, tato byla postavena jako věrná kopie té původní.

Dóžecí palác - Palazzo Ducale. Sídlo benátského dóžete dnes slouží jako muzeum.

 

Žulové sloupy - jeden se symbolem Benátek - okřídleným lvem. Druhý se sv. Teodorem - jedním ze čtyř patronů Benátek. Mezi sloupy se konaly popravy a tak prý projít mezi nimi přináší smůlu.

 

Západ slunce na náměstí sv. Marka.

Gondoly pod Mostem vzdechů - Ponte dei Sospiri. Most spojoval výslechovou místnost v Dóžecím paláci s vězením. Po Mostě vzdechů byli odváděni odsouzení, kterým asi do smíchu moc nebylo.

Bazilika San Giorgio di Maggiore na stejnojmenném ostrově.

Na náměstí jsme sedli na vaporeto - vodní autobus. Linka 1 a 2 projíždí celým Canale Grande a byla by to určitě pěkná podívaná. Bylo ale už dost pozdě a tak jsme si koupili jízdenky (7,50 Eur za osobu) na zrychlenou linku 4.1. Za 15 minut jsme už vystupovali na Piazzale Roma a stihli zpáteční autobus v 21 hodin.

 

 

Předem jsem hledala nějaké "tajné tipy", něco co jsme ještě neviděli a není tak turisticky a notoricky známé. Nakonec jsem skromně vybrala dva, které by stály za zastavení a podrobnější průzkum. 

 

Palác Fondaco dei Tedeschi

 

Vznešený palác Fondaco dei Tedeschi se vypíná u paty mostu Rialto už od 13. století. Po požáru v 16. století byl kompletně přestavěn a stal se nepřehlédnutelnou renesanční dominantou laguny s freskami od Tiziana. Sloužil německým (italsky Tedeschi) obchodníkům jako multifunkční ubytovna, hostinec i sklady (italsky Fondaco) při obchodování se zbožím z Orientu. 

V tomto "německém skladišti" nechal později Mussolini zřídit hlavní poštu a ta tady fungovala další dlouhé roky. S příchodem letopočtu začínající dvojkou začal pro Fondaco nový život. Palác za 6 milionů Eur od města koupila firma Benetton a po nákladné, citlivé rekonstrukci v jeho krásných prostorách zbudovala luxusní obchodní dům.

My jsme tady nechtěli nakupovat, ale navštívit vyhlídkovou terasu v posledním patře. Návštěvníkům je terasa zpřístupněna zdarma, jen je nutné se předem tady zaregistrovat. Na jedinečnou vyhlídku je umožněn vstup 40 lidem každých 15 minut. 

V předvečer naší cesty jsem sedla k počítači a chtěla udělat rezervaci. Bylo už obsazeno a následující čtyři dny taky. Aha, moc tajné to tedy nebude 😉. Nastalo velké zklamání. 

Nicméně, když jsme se z druhé strany přiblížili k Rialtu, tak nějak mimoděk jsme palác Tedeschi objevili a řekli jsme si, že zkusíme štěstí. Vyjeli jsme po eskalátorech až nahoru a oslovili místního velitele přes terasu, jestli by se nenašlo nějaké volné místo k prohlídce. Náš dotaz jsme s dcerou doplnily výrazy Please, Per favore a smutným kočičím pohledem 🙏. Pomalu a rozvážně přepočítal turisty stojící ve frontě, vrátil se k nám a tajemně pronesl: "Dvě minuty." A opravdu, ani ne za dvě minuty se otevřely dveře a nám se naskytl pohled na Benátky, z kterého se tajil dech.     

Woooow

Někomu uletěl klobouk?

 

Druhým tajným tipem bylo knihkupectví Libreria Alta Acqua. Návštěvu jsem naplánovala jako překvapení pro naši knihomolku. Leží celkem bokem turistických tras a není úplně snadné je najít. O tajnosti tipu jsme se opět přesvědčili už z dálky. Sotva jsme se protáhli úzkou uličkou a nakoukli do prostranství před knihkupectvím, množství turistů se nedalo přehlédnout. 

 

 

 

 

Prostor je to poměrně malý a úzký, do posledního centimetru zaplněný novými i starými knihami. Knihy jsou doslova všude, i v gondole, která je uprostřed úzké prodejny. Celému knižnímu ráji šéfuje paní pokladní a její černá kočka.

Využívá se i prostor před a za obchodem. Acqua Alta je výraz pro vysokou vodu, která zaplavuje čas od času Benátky. Pod vodou bývá i toto knihkupectví a uložení knih v gondole či vaně se pak jeví jako velmi praktické.

Zničené tisky slouží jako schody na dvorku. Je z nich výhled na kanál za prodejnou.

Skoč a plav!

 

 

Benátky jsou plné slavných a velkých památek. Za povšimnutí stojí ale i drobnosti. Benátky jsou zkrátka město krásných detailů.

Pozor, blíží se Acqua Alta.

 

 

A jen tak mimochodem: Od ledna 2023 si budou muset jednodenní turisti návštěvu Benátek předem rezervovat. Vstupné bude podle sezóny v rozmezí od 3 do 10 Eur na osobu. Tak na to ve svých plánech pamatujte.