Věnce vonící sluncem

Zrovna tento týden jsme si s kolegyněmi říkaly, jak je pro nás těžké doma vypnout myšlenkový tok pracovních peripetií. Každá na to jde svou metodou. Jedna jde na procházku se psem, druhá maluje obrazy podle čísel, třetí tančí zumbu. Mně se osvědčila práce na zahradě nebo jiná činnost, u které zapojím ruce. Báječně to funguje u motání věnců.

Mé dva poslední věnce voní sluncem, slaným mořským vzduchem a rozkvetlou loukou. Léto budiž pochváleno.

První věnec zdobící jídelnu je z imitací hortenzií a modro bílých drobných kvítků, které jsem doplnila hvězdicemi. Každý pohled na věnec mně připomene moře, jeho modrou hladinu, bílou pěnu a zlatavý písek.

Probrala jsem krabice se zásobami a s výsledkem jsem spokojená. Asi i proto, že dovolenou už fakt potřebuju. 

Na druhý věnec jsem zrecyklovala loňský boho věnec z květů okrasných trav. Základ jsem doplnila levandulí, zaječími ocásky, černuchou, slaměnkou a nevěstiným závojem. 

Ležérní a vzdušný věnec mně připomíná rozkvetlou letní louku, omamně vonící a hmyzem bzučící.   

A jen tak mimochodem: Praktická rada na závěr...

Jak pověsit věnec na povrch, do kterého se nedá vrtat? Jde to snadno a jednoduše. V železářství se dá koupit přísavka s háčkem, která se navlhčená přitiskne na sklo nebo jiný povrch a pak už stačí věnec jen zavěsit.

Už na začátku výroby věnce pamatuji na zavěšení a vytvořím očko.

Hotovo.