Konečně vláda a počasí dovolili malý výlet. Nejeli jsme daleko, blízko nás je Moravský kras. Vyhnuli jsme se exponované části s propastí Macocha a zamířili jsme severně od Macochy k vesnici Rudice. Je to obec s železářskou a hornickou tradicí, železná ruda se tady těžila už v 10.století. Jsou tady tři významné turistické cíle, které stojí za to vidět.
Na okraji obce jsou dvě velká parkoviště, kde jsme pohodlně zaparkovali a vydali se prohlédnout si bývalý kaolínový lom Seč u Rudice. Lom je oficiálně veřejnosti nepřístupný, ale už se zde netěží a tak jsou návštěvníci tolerováni. Hned jak se nám otevřel pohled na jámový lom velikosti 350x200 metrů, hluboký kolem 50 metrů, měli jsme dojem, že jsme někde v daleké cizině.
Lom hraje barvami, kaolínové jíly a písky v odstínech bílé, žluté, oranžové a okrové přechází až do železité červenohnědé.
Za tu barevnost může pestrá geologická minulost rudických vrstev. Celý lom je orámovaný lesní zelení, kterou vede okružní cesta nebo spíš pevný chodník kolem celého lomu. Do prostoru dna se dá sestoupit cestou na protější straně.
Ozdobou celého lomu jsou dvě mělká mléčně kalná jezírka, jejichž voda je promíchaná s kaolínem. Úžasná podívaná. Hned jsem si vzpomněla na seriál Labyrint a na toho ukřižovaného chudáka, který zbytek svého života prožil právě tady. V rudickém okolí se natáčela i pohádka Sedmero krkavců, Sněžný drak a další televizní pořady.
A jen tak mimochodem: U větrného mlýna začíná 7 km dlouhá naučná stezka Rudické propadání. Vede do kouzelného skalnatého údolí Kolíbek s archeologickým nalezištěm. Nedaleko v lese je už vidět Jedovnický potok, který se náhle propadá a vody potoka postupně padají do hloubky 90 metrů a tvoří jeden z našich nejvyšších jeskynních vodopádů. Potok systémem jeskyní teče 12 km a na povrch vytéká u Býčí skály nedaleko Adamova. My jsme tentokrát nešli až k propadání, ale určitě stojí za to tento výjimečný jev vidět.
