Šoproň - město nejvěrnější

Šoproň je pro svou krásu a množství historických památek nazývána perlou západního Maďarska. Starobylé královské město leží u Neziderského jezera v těsné blízkosti hranic s Rakouskem a pyšní se titulem "civitas fidelissima" – "Nejvěrnější město". Minout toto kouzelné místo by bylo určitě škoda. 

 

 

 

My jsme se sem a do okolí vydali v říjnu na prodloužený víkend a hned nás Šoproň tak okouzlila, že se nám ani nechtělo pokračovat.

 

  

 

 

O maďarské město Šoproň měli zájem Rakušané i Turci. V Šoproni si ale moc diktovat nedají a pokaždé si poradí po svém, i když cena nebývá nízká. Dokázali odradit nájezdníky mohutnými hradbami, ale i hojnými dary. 

 

  

Kostel sv. Jiřího

 

A i když leží jen kousek od Vídně a prosperujícího Rakouska, zůstali obyvatelé v době, kdy vznikaly moderní státy, raději doma v Maďarsku. Město všechny dějinné zvraty zvládlo bez šrámů a rozhodně stojí za návštěvu.

 

 

  

Věž evangelického kostela.

 

Šoproň má velmi dlouhou a bouřlivou historii. V době tureckých nájezdů bylo toto město jediným, které Turci neobsadili. Legenda vypráví o starostovi, který vybral od měšťanstva finance a turecké velitele upozornil na mohutné hradby města a přesvědčil je, že udělají líp, když přijmou jeho dary a nebudou se o dobývání města pokoušet. Turci poslechli a tak Šoproň zůstala bohatým a bezpečným městem v době, kdy ostatní uherská města trpěla bídou. 

 

  

 

 

V roce 1678 Šoproň vyhořela a následná přestavba dala městu na první pohled barokní kabát. Tento dojem je jen zdánlivý, protože středověký charakter města je stále silně patrný a na řadě míst i díky citlivé renovaci z barokních fasád vystupují původní gotické stavební prvky.

 

 

  

 

 

Dlouho se o město tahali Rakušané s Maďary. Po 1. světové válce mělo město na základě Trianonské smlouvy připadnout Rakousku. Obyvatelé Šoproně a okolí se ale vzbouřili a na základě referenda v roce 1921 rozhodli, že chtějí patřit k Maďarsku. Šoproň si tak vysloužila přezdívku "nejvěrnější maďarské město". 

 

Vlajka věrnosti.

 

Fontána věrnosti.

  

Přestože Šoproň patří mezi nejzajímavější turistická místa v Maďarsku, nemá zdejší turismus tak masový charakter, aby rušil pomalé tempo vnitřního města. 

 

 

 

Hlavní městský bulvár, který obklopuje historické centrum Belváros, je plný obchodů, restaurací a rychlého moderního života. Jakmile ale překročíme linii původních hradeb, ocitneme se v jiných časech. 

 

  

Festö köz 

 

Překvapí, že zde nejsou téměř žádné obchody a jen minimum kaváren. Převažují muzea, kostely, kláštery, dvě středověké synagogy a historické domy, ve kterých lidé skutečně žijí.

 

Palác Esterházy, kde byl častým hostem Joseph Haydn, dnes hostí Ústřední hornické muzeum.

  

Kostel sv. Judá Tadeáše

  

 

 

Vnitřní historické město je kompaktní a na jeho zběžnou prohlídku nám stačí pár hodin. Belváros má tvar podkovy a středověké rozvržení ulic a domů je dodnes obehnáno v několika místech zbytky hradeb, jejichž části pocházejí ještě z římského období. 

 

  

  

  

  

V Šoproni dnes žije téměř 60 000 obyvatel, ale v historickém centru panuje příjemný klid a těžko si lze představit, že právě tady bylo kdysi jedno z nejrušnějších obchodních středisek. Procházela tudy totiž významná obchodní trasa, tzv. Jantarová stezka, spojující sever Evropy se Středomořím.

 

Památník obětem maďarské revoluce v roce 1956 na Széchenyi tér.

 

Po požáru byla do dnešní podoby upravena nepřehlédnutelná Požární věž, která začala sloužit jako požární hláska. Ta se svou výškou přes 60 metrů dominuje městu a z ochozu, po kterém kdysi obcházeli hlídači, se nabízí nezapomenutelný výhled nejen na spleť městských uliček, ale i na okolní Lőverské vrchy.  

 

  

  

 

 

Požární věž byla postavena na zbytcích římské brány, horní část je už barokní. 

 

  

  

Připomínka sedmistého výročí založení města.

 

Ve městě se nachází přes 100 památek a více než 240 chráněných domů. Téměř každá stavba má památeční desku připomínající významné obyvatele nebo výjimečnost stavby. 

 

 

 

Z těch nejvýznamnějších památek je to třeba budova radnice na hlavním náměstí Fő tér, postavená v roce 1896 u příležitosti výročí tisíce let od příchodu Maďarů do vlasti. 

 

 

 

Na náměstí nejdříve zaujme krásný barokní sloup Nejsvětější Trojice a kostel zasvěcený Panně Marii zvaný Kozí kostel, který býval v minulosti místem korunovací. Jméno dostal podle rodiny, která věnovala peníze na jeho stavbu. Ale může být i něco na legendě, která říká, že kostel byl prý postaven na místě, kde koza našla poklad.

 

 

 

 

 

Na náměstí se zastavíme u domu rodiny Stornů s barokní fasádou. Pamětní desky prozrazují, že tu kdysi nocoval významný maďarský politik István Széchenyi či virtuóz Ferenc Liszt. Stormův dům (č.8) má středověké kořeny, ale zaujme především původními interiéry a sbírkou starožitností, kterou zde v 19. století založil švýcarský restaurátor a sběratel umění Ferenc Storm. 

 

 

 

Sousední Generálský dům je znám také jako dům rodiny Lacknerů – to podle starosty města Krystofa Lacknera, který město zachránil před nájezdem Turků.

 

 

 

Vedlejší dům Fabriciů přibližuje život v Šoproni 17. a 18. století., najdeme zde zachovalé interiéry s množstvím hmotných památek. Stopy po Římanech i Keltech se ukrývají v podzemí domu.

 

 

Új utca znamená v překladu Nová ulice, ale jde o jednu z nejstarších ulic ve městě s několika zajímavými stavbami.  

 

  

 

 

Ve středověku se v Šoproni nacházela významná židovská komunita a dodnes tu lze navštívit Starou synagogu, jednu z nejstarších v Evropě, pocházejících z doby kolem roku 1300. Od hlavní silnice je mírně zastrčena, protože v době jejího vzniku nekatolické modlitebny nesměly stát přímo u hlavní ulice.  

 

 

 

Pro Šoproň je typické, že místní do svých domovů nechávají nahlédnout prostřednictvím otevřených domovních vrat. Vstupujeme tak do malebných historických dvorů a průchodů, které nesou stopy každodenního života a jsou vyzdobeny množstvím opečovávaných květin. 

 

  

 

 

 

 

Nová ulice ústí do malebného náměstí Orsolya tér, kterému vévodí kostel sv. Uršuly patřící mezi nevzácnější stavební památky 19. století. Před kostelem stojí studna sv. Marie. 

Místo se silnou atmosférou, neuvěřitelným klidem a jakousi přirozenou vznešeností si budu dlouho pamatovat.

 

  

 

  

 

Ve městě nalezneme několik pozůstatků ještě z dob Římanů, kteří zde v místech původního keltského osídlení založili v 1. století město Scarbantia. Až do 4. století bylo město významným centrem provincie Panonia. Fórum se nacházelo v místech dnešního náměstí Fó tér. 

 

 

 

 

Dalších památek jsou ve městě desítky. Ovšem nejen díky nim je Šoproň vyhlášená. Svou slávu si získala také díky červenému vínu Kékfrankos (Modrá frankovka). Temně rudým hroznům se na kopcích v okolí města náramně daří a pěstuje se tu už od nepaměti. Šoproňský vinařský region je jedním z nejstarších v zemi, založili ho tu již Keltové kolem roku 300 př. n. l. 

 

Cézar Pince je nejznámější vinárna Belvárosu.

 

Víno si zamilovali i vojáci Napoleonovy armády a traduje se, že právě jim víno vděčí za svůj název. Vojáci totiž za víno platili ve francích a ty "modré" měly nejvyšší cenu. Proto na vojáky majitelé vinných sklípků volali "kék frankos" – "modré franky". 

 

Může se hodit:

 

V historickém centru není moc možností k občerstvení se, ale jeden tip mám. Na oběd jsme zašli do doporučované restaurace Graben Bistro & Café hned u hradeb a parkoviště. Líbilo se nám sezení u stolků ve dvoře domu, rychlá obsluha i výborné maďarské speciality za příznivé ceny.  

 

Parkovali jsme u hradeb na Parkoló Várkerület jen pár kroků od Požární věže.  Parkoviště není velké a je dost využívané, ale místo jsme našli. Platili jsme asi 25 Kč za hodinu.

A jen tak mimochodem: Na závěr tu mám malý kvíz. Uhádnete na první dobrou, ke kterému českému městu je Šoproň přirovnávána?

Je to město s historickým centrem plným malebných uliček.

Kdepak máme (skoro) dvojče této věže?

Další nápověda.

Ano, Šoproň je často nazývána maďarským Krumlovem. Jen tu potkáte nesrovnatelně míň turistů než v přecpaném Krumlově. Historické jádro Šoproně se nestalo skanzenem, kde hotely, penziony a turistické obchody vytlačují běžný život. Nezbývá než přijet a přesvědčit se.