V lednu žádné cesty v plánu nemáme, ale vrátím se k pár podzimním výletům, na které se zatím nedostalo. Dnes se budeme toulat Podhoráckem, regionem na pomezí Vysočiny a jižní Moravy. Do místní metropole Třebíče jsem vás už vzala a dnes se podíváme ještě na dvě místa rodného kraje Vítězslava Nezvala.
Cestu jsme podnikli s našimi maminkami na svátek sv. Václava. Pro obě byl tento kout naší země neznámý, a tak kromě třebíčských památek zapsaných na Seznam světového dědictví UNESCO jsme je vzali na dvě místa, kterými se Podhorácko právem pyšní. Prvním z nich je renesanční zámek Jaroměřice nad Rokytnou a zámecký chrám sv. Markéty.
Původní středověká tvrz byla koncem 16. stol. přestavěna na renesanční zámek. Do barokní podoby byl zámek přebudován za nejvýznamnějšího rodu, který vlastnil jaroměřické panství, Questenberků v letech 1700 - 1737.
Ve své nejslavnější době byly Jaroměřice nad Rokytnou centrem kulturního života, který zde organizoval Jan Adam Questenberk. Jaroměřice tehdy měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu.
Současně s budovami vznikla i zámecká zahrada francouzského typu.
Na druhé straně říčky Rokytné, na jejíchž březích se park rozkládá, pokračuje rozsáhlá část v anglickém stylu.
Prošli jsme se krásným parkem obklopující majestátní zámek. Naší pozornosti neunikly dvě dámy, které si vyjely na retro vyjížďku.
 |
| Podobné háčkované peřinky jsem měla v kočárku i já. |
V blízkosti barokního zámku Jaroměřice nad Rokytnou jsme navštívili i farní kostel sv. Markéty, postavený spolu se zámkem v duchu vrcholného baroka.
Ať už obdivujete výhled z chrámové věže, bohatou barokní výzdobu nebo fresku na kopuli oslavující sv. Markétu, vždy si užijete jedinečnou atmosféru místa.
Návštěvu Jaroměřic jsme zakončili v protilehlé kavárně Alkafé, kde jsme se cítili jako na návštěvě zámecké rodiny.
A jen tak mimochodem: Druhé zastavení nás přivedlo k baroknímu mostu v Náměšti nad Oslavou. Zámek jsme navštívili nedávno, tam vás dnes nevezmu, ale návštěvu vřele doporučuji.
Zamířili jsme k baroknímu mostu přes řeku Oslavu z počátku 18. století, který je jedinečně ozdoben 20 sochami světců a archandělů. Most byl v minulosti poničen povodní, za druhé světové války byl podminován a škody způsobil i velký dopravní provoz koncem minulého století. Po rekonstrukci v roce 1992 je doprava převedena na nový most a procházejícím už nic nebrání obdivovat se mimořádné výzdobě mostu.
V kostele sv. Jana Křtitele právě probíhala bohoslužba, takže jsme jen nakoukli a vydali se k procházce po náměstí.
V tento sváteční den jsme se zastavili u sochy sv. Václava, patrona naší země. Na zpáteční cestě jsme v pár vesnicích, kterými jsme projížděli, natrefili na Svatováclavské hody a byla to taková příjemná tečka za naším výletem.
